Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 202/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti Ing. M.V., právně zastoupeného advokátkou JUDr. M.U., proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 1996, čj. -5, spolu s rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 5. 1996, sp. zn. , usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 1996, sp. zn. , a proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 7. 1996, sp. zn. , mimo ústní jednání, t a k t o :

Ustavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

I.

Dne 23. 7. 1996 byla Ústavnímu soudu doručena včas podaná stížnost navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 1996, sp. zn. , spolu s rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 5. 1996, sp. zn. , a usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 1996, čj. -5.

Navrhovatel se v petitu domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tím, že napadená rozhodnutí porušují čl. 5 odst. 1 c, čl. 5 odst. 3, čl. 5 odst: 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod publikované ve Sb. zák. č. 209/1992 Sb. a , odst. 2 a odst. 5d.

Navrhovatel má za to, že k porušení výše uvedených ustanovení došlo tím, že byl držen ve vazbě z jiných, než zákonných důvodů uvedených v trestním řádu.

Ústavní soud v daném bodě přezkoumal přípustnost ústavní stížnosti. Dle Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, jestliže v řízení o podaném prostředku podle odst. 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

Šetřením ve věci Ústavní soud ČR zjistil, že spis Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. , se stížností obviněného Ing. V. proti usnesení tohoto soudu ze dne 15. 4. 1996, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu a současně prodloužena lhůta trvání vazby jmenovaného do 14. 6. 1996, byl předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 2. 5. 1996. O stížnosti jmenovaného pak bylo rozhodnuto dne 14. 5. 1996, dvanáct dní od nápadu. Pokud jde o návrh vrchního státního zástupce, ten došel Vrchnímu soudu dne 30. 5. 1996, rozhodnuto bylo dne 18. 7. 1996. Ústavní soud na základě tohoto šetření dospěl k závěru, že v řízení před obecnými soudy nedošlo k průtahům, jak vyžaduje ustanovení

Dle ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V době podání ústavní stížnosti ve věci rozhodoval a rozhodl dne 18. 7. 1996 Nejvyšší soud. Navrhovatel v době podání ústavní stížnosti (doručené Ústavnímu soudu dne 23. 7. 1996) sice ještě nebyl obeznámen s výsledkem rozhodnutí Nejvyššího soudu, tato skutečnost ale pro posouzení právní stránky ústavní stížnosti není rozhodující. Právní význam má ta skutečnost, že Ústavní soud - po prozkoumání průběhu trestního řízení - neshledal takové průtahy, které by opravňovaly jeho zásah do rozhodnutí obecných soudů. Navrhovatel uvádí dále v ústavní stížnosti věcné argumenty, jejichž posouzení přísluší obecným soudům, nikterak věrohodně však nedokládá porušení , o Ústavním soudu. Ústavní soud v tomto bodě shledal ústavní stížnost nepřípustnou dle citovaného zákona.

II.

Výše zmíněná okolnost ještě důrazněji vyplývá z toho, že před podáním ústavní stížnosti navrhovatel podal proti naříkanému usnesení vrchního soudu stížnost, kterou projednal Nejvyšší soud dne 18. 7. 1996.

Dne 21. 10. 1996 obdržel Ústavní soud písemné podání stěžovatele, kterým rozšiřuje svou ústavní stížnost i proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 7. 1996, sp. zn. .

Ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR však je, vzhledem k jejímu obsahu, stížností novou a lhůtu k jejímu podání je nutno posuzovat dle ust.

Jinak řečeno lhůtu k podání stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 7. 1996, sp. zn. , vzhledem k tomu, že jde dle , o Ústavním soudu, o rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, je nutno posuzovat dle tohoto ustanovení. Ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 7. 1996, sp. zn. , byla podána na poště v T., dne 18. 10. 1996. Posledním dnem k podání ústavní stížnosti byl dle den 16. 9. 1996.

Dle ustanovení Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Se shora uvedených důvodů Ústavní soud dle § 43 odst. 1 písm. b) a f) ústavní stížnost odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. 1. 1998

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu

4