Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 52/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky M.P., zast. advokátkou JUDr. Y.K., proti rozsudkům Okresního soudu v Českých Budějovicích ze 6.6.1994 č.j. -66 a Krajského soudu v Českých Budějovicích z 18.11.1994 č.j. -81 v odst. I. a IV. takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Navrhovatelka podala ústavní stížnost proti uvedeným rozhodnutím obecných soudů a namítla, že soudy tím, že nevyhověly jejímu návrhu na určení platnosti kupní smlouvy sepsané formou notářského zápisu z 29.4.1977 doplněného dne 17.6.1977, kterou uzavřela jako kupující s prodávající A.C. a podle níž se stala vlastnicí domu č. 194 se stavební parcelou č.p. 58 a role č. 189/1 v kat. úz. T., a tím, že jí upřely postavení osoby oprávněné podle , o mimosoudních rehabilitacích, porušily č1. 4, 90 a 96y a zasáhly do jejích základních práv a svobod podle ,11,36 a 37d. Upřesnila, že zamítnutím návrhu na registraci kupní smlouvy bylo původní vlastnici odepřeno právo disponovat se svým majetkem a vyvlastněním těchto nemovitostí a potom nepřiznáním restitučního nároku na ně bylo porušeno její vlastnické právo, jemuž nebyla poskytnuta soudní ochrana.

Předsedové příslušných senátů Okresního a Krajského soudu v Českých Budějovicích se odvolali na odůvodnění svých rozsudků, na skutková zjištění a právní úvahy a závěry v nich obsažené a navrhli zamítnutí ústavní stížnosti.

Také S. a Ú.S Č.B., a město T., které se vzdaly postavení vedlejších účastníků v řízení před Ústavním soudem, vyslovily s napadenými rozsudky souhlas.

Ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích Ústavní soud zjistil následující:

1

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze 6.6.1994 č.j. -66 byly zamítnuty tyto navrhovatelčiny žaloby:

1. aby bylo určeno, že kupní smlouva uzavřená mezi A.C., jako prodávající a M.P., jako kupující sepsaná notářským zápisem č.j. ze dne 29.4.1977 a její dodatek ze dne 17.6. 1977 je platná

2. aby soud zrušil rozhodnutí MěNV v T., č.j. 447/80- výst. ze dne 13.2.1980 a rozhodnutí ONV odboru výstavby v Č.B., č.j. VÚP 3027/81 ze dne 25.3.1982 o vyvlastnění domu č. 194 a stavební parcely č. 58 v T. s příslušenstvím a součástmi

3. aby žalovaná S. a Ú.S., uzavřela se žalobkyní dohodu o vydání nemovitostí v části parcely č. 2218 ostatní plochy o výměře 157 m2 v katastrálním území a obci T., zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 49 u K.ú. v Č.B.

4. aby žalované město T., uzavřelo se žalobkyní dohodu o vydání nemovitostí parcely č. 58 - zastavěná plocha o výměře 569 m2 v katastrálním území a obci T., zapsané v katastru nemovitostí u K.ú. v Č.B. na LV č. 1 s veškerým zákonným příslušenstvím a součástmi

5. aby A.C. byla povinna zaplatit žalované S. a Ú.S. Č.B., 4 356 Kč a žalobkyni 26 846,80 Kč.

Konečně Okresní soud rozhodl, že žalovaní nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku podala navrhovatelka odvolání, o němž Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl rozsudkem z 18.11.1994 č.j. -81 takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci prvém ve výroku o zamítnutí návrhu na určení platnosti kupní smlouvy v odstavci třetím a čtvrtém ve výrocích o zamítnutí návrhu na povinnost žalovaných uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání nemovitostí a ve výroku o nákladech řízení v odstavci šestém potvrzuje.

II. Řízení o žalobě, aby soud zrušil rozhodnutí MěNV - stavebního úřadu v T. č.j. 447/80- výst. ze dne 13.2.1980 a rozhodnutí ONV - odboru výstavby, č.j. VÚP 3027/81 ze dne 25.3.1982 o vyvlastnění domu č.p. 194 a stavební parcely č. 58 v T., s příslušenstvím a součástmi, se vylučuje k samostatnému řízení, rozsudek soudu prvního stupně se v této části zrušuje a věc se postupuje Krajskému soudu pro správní soudnictví v Českých Budějovicích.

III. Rozsudek soudu prvního stupně v odstavci pátém ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení částek 4 356 Kč a 26 846,80 Kč zůstává nedotčen.

IV. Žalobkyně a žalovaná S. a Ú.S. nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, žalovanému městu T., se náhrada odvolacích nákladů nepřiznává.

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích z 1.2.1995 sp. zn. bylo řízení o návrhu na zrušení rozhodnutí správních orgánů o vyvlastnění zastaveno. Dovolání, které

2

navrhovatelka podala proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 18.11.1994 č.j. -81, Nejvyšší soud usnesením ze 14.5.1996 sp. zn. odmítl pro nepřípustnost.

Tato dvě posledně jmenovaná rozhodnutí však nebyla ústavní stížností napadena a nejsou předmětem tohoto řízení.

Pominou-li se výroky rozsudků obecných soudů o nákladech řízení, stěžovatelka svým návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem napadla ta rozhodnutí, jež se týkají jednak určení platnosti kupní smlouvy o prodeji nemovitostí, jednak nevyhovění návrhu žalobkyně na vydání nemovitostí podle , o mimosoudních rehabilitacích.

Soudy obou stupňů, jak je patrno z odůvodnění jejich rozsudků, nezpochybňovaly, že stěžovatelka uzavřela ohledně nemovitostí kupní smlouvu s A.C., vlastnické právo k těmto nemovitým věcem však nenabyla, neboť kupní smlouva se nestala účinnou. Podle tehdy platného se vlastnictví nemovitosti nabývalo účinností smlouvy, k níž bylo zapotřebí registrace státním notářstvím. K registraci však nikdy nedošlo. Je sice pravda, jak na to stěžovatelka ve své stížnosti poukazuje, že řízení o registraci se táhlo několik let, rozhodující a pro soudy závazná je však skutečnost, že poslední rozhodnutí ve věci registrace kupní smlouvy, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 20.6.1982 č.j. -134, potvrzující rozhodnutí Státního notářství z 21.5.1982 č.j. - 126 bylo záporné. Pak ovšem podle tehdy platného se smlouva rušila. Tyto důsledky nastaly přímo ze zákona s účinky od počátku (ex tunc) a ani soudy rozhodující nyní na tom nemohly ničeho změnit. Nebyla-li stěžovatelka vlastnicí nemovitostí, neuspěla ani se svým návrhem na restituci.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů, které vycházely z objektivně zjištěných skutkových okolností a dal za pravdu jejich právním závěrům. Nestala-li se stěžovatelka nikdy vlastnicí nemovitostí, nemohlo dojít k zásahu do jejího vlastnického práva podle č1. 11d. Soudy se při projednávání a rozhodování věci řídily příslušnými ustanoveními , a ,o mimosoudních rehabilitacích a plně dostály svým povinnostem podle č1. 4, 90 a 96y.Nedošlo tedy k porušení stěžovatelčiných práv ani na ochranu vlastnického práva a na právní ochranu podle ,36 a 37d ani jiných práv a svobod podle ústavních zákonů nebo mezinárodních smluv o lidských právech a nebyla splněna základní a nezbytná podmínky ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů veřejné moci podle písm. d)y a , o Ústavním soudu.

Z těchto důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl podle č1. 43 odst. 1 písm. c)

Proti usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29.12.1997

JUDr. Miloš Holeček soudce zpravodaj