Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 175/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele ZD M., zastoupeného advokátkou JUDr. M.M., o stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 1997, čj. , a rozhodnutí okresního pozemkového úřadu, referátu Okresního úřadu ve Ž. ze dne 15. 11. 1996, čj. PÚ 2842/92-4, t a k t o :

Návrh se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í.

Navrhovatel se svým návrhem s odvoláním na porušení y ČR dovolával zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. V odůvodnění stížnosti uvádí, že v řízení u

I

Krajského soudu v Brně bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu ve věci týkající se restitučního nároku dle , kdy krajský soud dovodil, že účastníci správního řízení jsou oprávněnými osobami podle restitučního titulu, vymezeného ustanovením , protože původním vlastníkům nebyla vyplacena za znárodněné nemovitosti náhrada. Soud však neuznal námitku stěžovatele, že za znárodněné nemovitosti byla vyplacena náhrada uhrazením pohledávky věřiteli původních vlastníků, tj. Spořitelně a záložně v M. Stěžovatel přitom v soudním řízení předložil jako důkaz potvrzení o pohledávce ze dne 27. 5. 1996, které vystavil Majetkový úřad, Oddělení majetkových podstat v P., ze kterého vyplývá, že původní vlastníci nemovitostí nejsou v převzatých listinách vedeni jako dlužníci a nejsou ani ve zvláštní evidenci tzv. oddlužení majetku. Dle názoru stěžovatele je uvedené "potvrzení" důkazem o opaku, z něhož vyplývá, že závazek byl uhrazen, a to i přesto, že se nepodařilo doložit, kdy stát předmětnou pohledávku uhradil. Stěžovatel má tedy za to, že stát předmětné nemovitosti nezískal bez vyplacení náhrady, protože s nimi převzal nemalý dluh, který místo původních dlužníků vypořádal. Porušení y ČR spatřuje stěžovatel v tom, že krajský soud přes uvedené skutečnosti dospěl k závěru, dle kterého k vyplacení náhrady mělo dojít do rukou původních vlastníků, ačkoliv zákon tuto podmínku nestanoví a interpretoval tím zákon značně úžeji než vyplývá z jeho doslovného znění.

Ústavní soud přezkoumal stížnost spolu s připojeným spisem Krajského soudu v Brně, sp. zn. , a dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným

2

obecným soudům a jakožto orgán ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté d.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas s právními závěry krajského soudu, ke kterým krajský soud dospěl na základě předložených důkazů, zejména výše uvedeného potvrzení o pohledávce Majetkového úřadu v P., Oddělení majetkových podstat ze dne 27. 5. 1996. Správnost či úplnost skutkových zjištění či průběh řízení stěžovatel nijak nezpochybňuje. Argumenty, které staví na podporu svých tvrzení, již přitom byly projednány krajským soudem. Z připojeného spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. , ústavní soud zjistil, že řízení před Krajským soudem v Brně probíhalo zcela v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y. Krajský soud se zabýval všemi předloženými důkazy a na základě provedeného hodnocení dospěl k závěru, že zánik pohledávky peněžního u, váznoucí na předmětných nemovitostech, není vyplacením náhrady za znárodnění nemovitostí. Při svém rozhodování se řídil a ani interpretací ustanovení tohoto zákona nijak nevybočil z mezí ústavnosti, v tomto směru proto nemohlo dojít k namítanému porušení y ČR. Z ústavního principu nezávislosti soudů ( y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v jednotlivých ustanovení Pokud obecný soud postupoval v souladu s ustanovením , Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů provedené tímto soudem.

Na základě shora uvedených skutečností Ústavnímu soudu proto nezbylo než stížnost odmítnout dle ustanovení § 43 odst.

1 písm. c) jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 15. 12. 1997 soudkyně Ústavního soudu