Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 371/97

Č E 5 K A R E P U B L I K A

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Q., zastoupeného Mgr. J.P., o ústavní stížnosti proti nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 21. května 1997, sp. zn. Rsp. 69/95, za účasti Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR jako účastníka řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Svou ústavní stížností napadá navrhovatel nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR ze dne 21. 5. 1997 v jeho bodě 7)., kde bylo uloženo žalující straně zaplatit rozhodčímu soudu částku 355 775 Kč na nákladech řízení před předsednictvem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR o pochybnosti o příslušnosti k projednání. Navrhovatel vznesl totiž v rozhodčím řízení námitku nepříslušnosti rozhodčího soudu jako obranu proti nárokům uplatňovaným námitkou započtení s nároky vzniklými z porušení obchodního tajemství uplatňovanými žalovanou stranou. Ve svém nálezu dospěl rozhodčí soud k závěru, že na uplatňované protinároky se doložka vztahuje, jejich přiznání však zamítl, neboť nebyly prokázány. O nákladech řízení pak

l

rozhodl rozhodčí soud v souladu s ustanoveními svého rozhodčího řádu a pravidel o nákladech řízení. Z toho důvodu. jakož i z důvodu příznivého rozhodnutí ve věci samé pro stěžovatele, nebylo lze uplatnit žalobu na zrušení této části rozhodčího nálezu směrem k obecnému soudu.

Stěžovatel dovozuje, že citovaným rozhodnutím stálého rozhodčího soudu došlo k porušení d (dále jen " "), a to zejména v právu na rozhodování sporu nezávislými a nestrannými rozhodci podle a dále v právu na stejné postavení stran v rozhodčím řízení, pro něž podpůrně platí , jakož i v právu dispozičním. které patří k základním zásadám soudního a rozhodčího řízení.

Porušení citovaného článku y stěžovatel spatřuje v aplikaci Řádu stálého Rozhodčího soudu, jakož i aplikací jeho Pravidel o nákladech řízení. Proto současně s uplatněnou ústavní stížností navrhuje stěžovatel i zrušení Řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR ve spojení s ustanovením 3 Pravidel o nákladech řízení. které jsou jeho přílohou.

Navrhovatel považuje citovaná ustanovení, upravující námitky nepříslušnosti, za odporující odst. l, y a článku V. Evropské úmluvy o obchodní arbitráži, uzavřené 21. 4. 1961 v Ženevě.

Navrhovatel dovozuje, že předsednictvo rozhodčího soudu nemůže být vybaveno pravomocí, kterou smluvní strany poskytují jmenovaným rozhodcům. Odkaz na podřízení se rozhodčímu řádu nemůže podle stěžovatele nahradit takové ujednání. Protože o otázce příslušnosti nerozhoduje stranami stanovený rozhodčí senát, nýbrž předsednictvo rozhodčího soudu, řízení se protahuje a prodražuje.

Takový postup není zdůvodnitelný ani z hlediska autoremedury. V rámci pravidel o

L ÚS 371/97

nákladech rozhodčího řízení pak jejich § 3 stanoví povinnost straně vznášející námitku nepříslušnosti uhradit poplatek ve výši 50 % poplatku za rozhodčí řízení. Přitom není rozlišováno mezi námitkou nepříslušnosti vznesenou před zahájením rozhodčího řízení a mezi námitkou vznesenou v průběhu řízení. Uvedená napadená ustanovení porušují podle názoru navrhovatele zásadu nezávislosti rozhodčího soudu. Rozhodčí soud je rozhodcem ve vlastní věci.

Zpracovanou ústavní stížnost podepsala přímo právní zástupkyně stěžovatele, která předložila plnou moc nevyhovující dikci ustanovení , 25 ve spojení s § . 30 a 31 . kromě toho napadený rozhodčí nález nebyl řádně doložen ani opatřen doložkou vykonatelnosti. Přípisem Ústavního soudu ze dne 27. 10. 1997 byla právní zástupkyně navrhovatele vyzvána k odstranění vad podání ve lhůtě do jednoho týdne od obdržení soudní vyzvu. Výzvu k odstranění vad podání obdržela právní zástupkyně navrhovatele 11. 11. 1997. Lhůta k odstranění vad podání uplynula dne 18. 11. 1997. V této lhůtě odstranila právní zástupkyně pouze část vad podání, konkrétně dodala řádnou plnou moc a rozhodčí nález s doložkou vykonatelnosti. Vlastní text ústavní stížnosti předložila opět podepsaný osobou neoprávněnou. tj. samotnou právní zástupkyní. ačkoliv se jedná o podání jejího klienta. Jediný on je oprávněn být podepsán pod textem svého podání, vlastnoruční podpis právního zástupce sám o sobě nestačí.

Již sama tato skutečnost je jedním z důvodů pro odmítnutí ústavní stížnosti navrhovatele, a to s poukazem na ustanovení ti 43 odst. 1 písm. a) . o Ústavním soudu.

Ústavní soud však současně zaměřil pozornost na samu podstatu podané ústavní stížnosti. tj. rozpor § 23 Řádu Rozhodčího soudu a § 3 Pravidel o nákladech rozhodčího řízení stálého Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární

3

l. ÚS 371/97

komoře ČR s a y a článkem V. Evropské úmluvu o obchodní arbitráži. V této souvislosti je třeba poukázat na ustanovení §§ l3 a 15 V citovaného zákona je dán prostor stálým rozhodčím soudům, konkrétně v odstavci druhém. vydávat vlastní statuty a řádu, které vedle určení způsobu jmenování rozhodců a stanovení jejich počtu mohou upravovat i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců. V intencích tohoto ustanovení byl vydán i Řád Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR a jeho příloha Pravidla o nákladech rozhodčího řízení.

V je řešeno v rámci rozhodčího řízení rozhodování

o pravomoci. Citované ustanovení odpovídá článku V. Evropské úmluvy o obchodní arbitráži a jeho rozvedením je i úprava zakotvená v 23 Řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. V odstavci prvém citovaného § 15 je vyhlášena zásada, že rozhodci jsou oprávněni rozhodovat

o své pravomoci. Tím jsou vyloučeny úvahy, zda v případě pochybností o pravomoci rozhodců. například při vznesení námitky nedostatku pravomoci (námitku nepříslušnosti) žalovanou stranou nemá o pravomoci rozhodců rozhodnout soud. V souladu s touto dikcí je rozhodování o pravomoci (příslušnosti) Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR podle § 23 jeho Řádu. V tomto ustanovení ,je zakotveno. že u tohoto stálého Rozhodčího soudu rozhoduje otázku pravomoci předsednictvo Rozhodčího soudu jako orgán k tomu výslovně a výlučně oprávněný. Přitom § 2 odst. 1 citovaného Řádu Rozhodčího soudu je vymezen pojem předsednictva Rozhodčího soudu a v odstavci druhém téhož paragrafu je zakotveno, že členové předsednictva mohou vykonávat funkce rozhodce nebo předsedy rozhodčího senátu, pokud se v téže věci nezúčastní rozhodování předsednictva podle § 22 a 23 Řádu Rozhodčího soudu. Jedná se tudíž

o princip nezávislého posuzování otázku pravomoci rozpracovaný hlouběji, než pramení z ustanovení , neboť ten, kdo u stálého

Rozhodčího soudu rozhoduje otázku pravomoci, nemůže současně vystupovat v případu jako rozhodce. Nelze vytýkat ani nesoulad s čl. V. Evropské úmluv o obchodní arbitráži publikovaný jako vyhl. č. 176/1964 Sb.. neboť citovaná Úmluva dává v čl. IV. odstavci 1 písm. a) prostor stranám rozhodčí smlouvy ujednat, že své spory předloží stálé rozhodčí instituci, přičemž v takovém případě se rozhodčí řízení bude řídit řádem této instituce. Takovou stálou institucí je i Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, který vydal vlastní řád, a proto strany, které si jej zvolily v rozhodčí doložce či smlouvě k projednáni svého případu, musí touto volbou respektovat i existenci vlastního ,.Řádu" této stálé rozhodčí instituce. Není přitom namístě argumentace, že v rozhodčích řádech rozhodčích soudů jiných států takové ustanovení není obsaženo.

Ústavnímu soudu proto. a to i s poukazem na tyto další skutečnosti shora uvedené, nezbylo, než kromě zmíněného ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) i ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm.) zák. č. 182 1993 Sb.. o Ústavním soudu. ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 16. prosince 1997 JUDr. Vladimír Klokočka. DrSc.

soudce Ústavního soudu