Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 433/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R.S., proti postupu pracovníků Ministerstva spravedlnosti ČR,

t a k t o

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 27. 111996, č.j. Mil. 2222/96-Hu-B, nebylo vyhověno žádosti stěžovatele o milost ze dne 18. 9. 1996, kterou se domáhal prominutí nebo zmírnění nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, uloženého rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 1995, sp. zn. , ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 1996, sp. zn. za trestný čin ublížení na

1

zdraví podle ustanovení § 222 odst. 1 trestního zákona.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 9. 12. 1996 ministru spravedlnosti stížnost, označenou jako "žádost o přezkoumání postupu pracovníků MS při vyřizování agendy", v níž upozornil zejména na to, že citované rozhodnutí se konkrétně nevypořádalo s námitkami, uplatněnými v žádosti o milost, a omezilo se pouze na obecné formulace, přičemž "písemné znění rozhodnutí je vyhotoveno evidentně podle počítačového vzoru s tím, že jsou změněna pouze generália žadatele a spisové značky rozsudku soudů obou stupňů". Stěžovatel prý má zjištěno, že příslušný soudní spis si ministerstvo ani nevyžádalo a nemohlo proto danou věc objektivně posoudit.

Ústavní stížností ze dne 10. 11. 1997 se stěžovatel domáhá "řádného vyřízení stížnosti, podané dne 9. 12. 1996 na ministerstvo spravedlnosti ČR", a uvádí, že na citovanou stížnost mu "nebylo do této chvíle odpovězeno" a že tedy celá věc nebyla pečlivě prošetřena. Stěžovatel namítá, že v souzené věci bylo možno konstatovat podjatost soudních znalců z oboru psychiatrie, neboť se jednalo o manžele, tj. o osoby příbuzné. Stěžovatel se dále domnívá, že měl být vypracován i posudek sexuologicko-psychiatrický.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo

2

nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí, které základní právo nebo svoboda bylo napadeným postupem Ministerstva spravedlnosti porušeno. Z povahy věci však lze dovodit, že jeho věci je zřejmě nejbližší základní právo, zakotvené v d (dále jen " "), tj. právo "ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu ... se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi."

Ústavní soud dospěl k závěru, že k porušení tohoto základního práva v souzeném případě nedošlo. Citované základní právo totiž upravuje pouze právo "obracet se" na příslušné orgány se svými stížnostmi a nezaručuje konkrétní záruky kladného či záporného meritorního vyřízení věci, dokonce ani reakci příslušného orgánu. Neexistuje tedy subjektivní veřejné právo na vyřízení stížnosti nebo dokonce na její vyhovění, nýbrž podstata citovaného práva spočívá v tom, že každý má právo na nerušený, nikým neztěžovaný výkon práva stěžovat si a že mu v tomto právu nesmí bránit zejména příslušný orgán veřejné moci (k tomu srov. podobná argumentace Ústavního soudu v souvislosti s právem petičním, in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. i., C.H. Beck, Praha 1994, str. 255 a násl.).

Mimoto v souzené věci Ústavní soud vzal v úvahu i skutečnost, že na udělení tzv. prezidentské milosti právní nárok neexistuje.

Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako zjevně

neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení , o Ústavním soudu].

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 1997

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj