Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 311/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti V.M., zastoupeného JUDr. M.Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16.9. 1996, č.j. -22, t akt o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Soudce zpravodaj podle ustanovení návrh odmítl, neboť podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Stěžovatel podal k Ústavnímu soudu stížnost, kterou tento soud obdržel dne 11.11. 1996. Navrhovatel podanou ústavní stížností napadá usnesení Městského soudu v Praze, který jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu I. stupně, jimž bylo podle ustanovení zastaveno řízení o žalobě stěžovatele ( dříve žalobce).

Stěžovatel se podanou žalobou proti Ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci (později proti Ministerstvu financí) a Pozemkovému fondu ČR domáhal určení výše ideální části privatizovaného majetku.

1

II.Ú S 311196

Navrhovatel tvrdí, že odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 12.4. 1994, Cpjn 102/93 a Opjn 1/93, aniž by si sám o věci vytvořil samostatný názor, a to přesto, že rozhodování obecných soudů má být nezávislé.

Stěžovatel konstatuje, že v průběhu ukončeného řízení nebyl ve věci soudem vyslechnut ani pozván k jednání, což podle jeho názoru zkrátilo jeho práva zakotvená v a y a rovněž v č1.36 odst.1 a a 4 d.

V další části svého podání navrhovatel poukazuje na skutečnost, že zák.č. 92 /1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vylučuje možnost přezkumu privatizačních rozhodnutí Vlády ČR soudem, což je podle názoru stěžovatele v rozporu s citovanými články y a d.

Důvodem jeho podání je pak zejména skutečnost, že do majetku státu investoval ze svého a bez náhrady proto, aby tento majetek byl zveleben a zachován ve své podstatě. Vláda ČR v rozhodnutí o privatizaci předmětného majetku tuto skutečnost nezohlednila a současně nerozhodla o výši vlastnických podílů na privatizovaném majetku stěžovatele a dalšího spoluvlastníka.

Z napadeného usnesení soudce zpravodaj zjistil, že odvolací soud se návrhem stěžovatele zabýval, v průběhu řízení došlo ke změně žalovaného ministerstva na Ministerstvo financí a žalobní návrh zněl na určení povinnosti určit ideální část privatizovaného majetku ve výši 6/8 z privatizačního projektu PP 402 86 dvůr S.S., pro stěžovatele a pro J.J. zbývající 2/8 tohoto majetku. Dále se stěžovatel domáhal stanovení povinnosti Pozemkovému fondu ČR, aby tento byl uznán povinným sepsat a podepsat smlouvu o prodeji privatizovaného podniku ve smyslu žalobního návrhu.

Odvolací soud potvrdil jak výrok soudu I. instance, tak i jeho odůvodnění pokud se týká závěrů o nemožnosti přezkumu rozhodnutí vlády o privatizaci, neboť soudní přezkum je vyloučen ze zákona ustanovením , ve znění pozdějších předpisů.

Druhoinstanční soud rovněž neshledal důvod pro postup podle ustanovení věta druhá a třetí , neboť nedostatek podmínky řízení ( ) nelze odstranit.

Navrhovatel se domáhal přezkoumání rozhodnutí o privatizaci soudem i když věděl, že toto rozhodnutí je ze zákona ze soudního přezkumu vyloučeno. Z obsahu ústavní stížnosti však není zřejmé, že by se domáhal vrácení vložených finančních nákladů jinou cestou, případně navrhoval soudu postup odůvodňující jeho majetkové nároky.

Jak již ze shora uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu vyplývá, vývoj právní úpravy obsažené v , vyjadřuje zákonem sledovaný záměr, týkající se rozhodnutí o privatizaci, které probíhá mimo správní řízení a jako takové jej nelze ani přezkoumávat soudem podle části páté Tento záměr zákonodárce je třeba mít na zřeteli při úvaze o výkladu a aplikaci ustanovení , ve znění pozdějších předpisů.

Nejvyšší soud má oprávnění vydávat výkladová stanoviska k jednotlivým ustanovením zákona, která mají povahu doporučení pro jednotný postup obecných soudů. To však neznamená, že je takovým přístupem zasahováno do ingerence nezávislosti obecných soudů. Nelze proto souhlasit s názorem stěžovatele, že obecné soudy porušily y, pokud postupovaly v souladu se zákonem a výkladovým stanoviskem Nejvyššího soudu.

Soudce zpravodaj neshledal důvod k projednání stížnosti navrhovatele, neboť napadeným usnesením Městského soudu v Praze nedošlo k porušení citovaných článků y a d.

Pokud se týká návrhu stěžovatele na zrušení druhé věty ustanovení , je nutno tento návrh rovněž odmítnout, neboť návrh na zrušení části zákona podle ustanovení sleduje způsob vyřízení podané ústavní stížnosti.

Ze všech shora uvedených důvodů byla podaná ústavní stížnost podle ustanovení odmítnuta.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 17.12. 1997