Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 266/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů ing. J.V. a ing. L.K., obou zastoupených advokátem JUDr. J.A., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 5. 1997, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 18. 12. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním, označeným jako ústavní stížnost, domáhají se stěžovatelé zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 5. 1997, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. , s odůvodněním, že napadenými rozsudky a v řízeních, které jejich vydání předcházelo, byla porušena jejich základní práva zaručená jim u ČR, ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle y. Konkrétně pak stěžovatelé ve své ústavní stížnosti poukazují na porušení , , 2 a d; namítají rovněž porušení y ČR, když jako obžalovaní nebyli o svých právech podle zákona poučeni. Stěžovatelé dále namítají porušení , 3, písm. b), d) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a , 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 sjednané v Ř. 4. listopadu 1950 a podepsané jménem České a Slovenské Federativní Republiky dne 21. února 1991 v M., když k porušení všech citovaných ustanovení mělo dojít postupem orgánů veřejné moci spočívající v tom, že tyto nesprávně posuzovaly jejich trestní věc a nesprávně v ní rozhodly.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a tato lhůta počíná dnem nabytí právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje a není-li takovéhoto prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti ( ).

1

Ze samotné ústavní stížnosti je patrno, že napadený rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 23. 5. 1997, sp. zn. , nabyl u obou stěžovatelů právní moci dne 23. 5. 1997 a uvedeným dnem jim počala běžet zákonem stanovená lhůta k podání ústavní stížnosti a tato skončila nejpozději dnem 21. 7. 1997.

Stěžovatelé tedy mohli podat ústavní stížnost nejpozději dne 21. 7. 1997 k poštovní přepravě, nebo zaslat stížnost faxem nebo telegraficky. Z poštovního podacího razítka ústavní soud zjistil, že stížnost stěžovatelů byla podána k poštovní přepravě dne 22. 7. 1997, tedy po uplynutí stanovené lhůty. Dále Ústavní soud zjistil, že mu byla doručena ústavní stížnost faxovým podáním, avšak ani z tohoto podání není patrno, kdy bylo odesláno, neboť na něm není vyznačen údaj, ze kterého by bylo možno určit den odeslání podání faxovým přístrojem a ze záznamu podatelny Ústavního soudu je patrno, že toto faxové podání nebylo Ústavnímu soudu doručeno dříve než 23. 7. 1997, tedy rovněž po lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti; obdobně je tomu i u podání doručeného Ústavnímu soudu osobně (doručeno dne 23. 7. 1997).

Podání stěžovatelů bylo tak Ústavnímu soudu doručeno po lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti. Nezbylo proto, než o posuzované stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení se stalo [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 18. 12. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu

-6. 2