Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 293/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. T.V., zastoupené advokátem JUDr. J.K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 1996, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 1996, sp. zn. , kterým bylo zastaveno řízení proti Katastrálnímu úřadu P., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 1995, č.j. Vl-5500/93/Je, jímž byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí k ideální 1/2 domu čp. 832 a ideální 1/2 pozemkových parcel č. 3788 - zastavěno a č. 3789 - zahrada, vše v kat. území D. ve prospěch K.K. - Č. Vklad byl proveden na základě

1

darovací smlouvy, kterou uzavřela stěžovatelka s K.K. - Č. dne 1. 9. 1992 a již dne 23. 1. 1994 odvolala.

Městský soud odůvodnil napadené usnesení poukazem na to, že přezkoumání rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva soudem je vyloučeno dle ust. věta druhá zákona č.. , ve znění Podle tohoto zákonného ustanovení proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví. Městský soud je toho názoru, že skutečnosti zpochybňující vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, namítané v žalobách proti rozhodnutí o povolení vkladu, jsou pochybnostmi o právoplatnosti uzavřené smlouvy, o vzniku, změně či zániku právních vztahů, které upravuje a jako takové vždy byly a nadále jsou řešitelné v nalézacím řízení před obecnými soudy. Rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva je svým charakterem administrativním zápisem s právními účinky, avšak na obsahu ujednání smluvních stran nic nemění. Proto bylo řízení podle (dále jen "o.s.ř") zastaveno, jestliže žaloba směřovala proti rozhodnutí, které nemůže být předmětem přezkoumávání soudem.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že Městský soud v Praze v napadeném rozhodnutí vycházel ze znění , ve znění , které stanoví, že proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví. Takovýto právní režim však v době podání žaloby Městskému soudu v Praze, tedy dne 9. června 1995, neplatil. , v tehdy platném znění, ustanovení o nemožnosti přezkoumání rozhodnutí ve správním soudnictví neobsahoval, neboť ustanovení tohoto zákona pouze stanovilo, že proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný opravný prostředek. Přijetím novely

( ), byla sice jednoznačně vyloučena dle jeho ust. možnost podat žalobu ve správním soudnictví", ovšem žaloba byla podána více jak jeden rok před touto novelou. Přesto městský soud vycházel z ustanovení a napadeným usnesením řízení proti Katastrálnímu úřadu P., v předmětné věci zastavil. Soud nerespektoval článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (dále jen "Úmluva"), podle něhož každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, a článek 36 odst. 2 d (dále jen " "), který umožňuje každému domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Stěžovatelka se dále dovolává článku 38 odst. 1 y, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Stěžovatelka je toho názoru, že soud měl postupovat ve smyslu článku 95 odst. 2 y a ustanovení , přerušit řízení a věc předložit Ústavnímu soudu.

Z těchto důvodů navrhla stěžovatelka, aby bylo napadené usnesení zrušeno.

K ústavní stížnosti se jako účastník řízení vyjádřil Městský soud v Praze. Poukázal především na to, že se soud v případě novelizace zákona - při neexistenci přechodných ustanovení - musí řídit zákonem platným v době vydání svého rozhodnutí. "Jestliže v daném případě v okamžiku, kdy soud rozhodoval, zákon vylučoval možnost podat žalobu proti předmětnému rozhodnutí správního orgánu, je soud toho názoru, že neměl pravomoc o takové žalobě rozhodnout, byt' tato žaloba byla podána v době, kdy zákon její podání výslovně nevylučoval". Soud dále uvedl, že jinou, a to zásadní otázkou je skutečnost, zda ust. , ve znění , je či není v rozporu s u a

, a zda tedy soud měl přerušit řízení a podat návrh Ústavnímu soudu na zrušení tohoto zákonného ustanovení ( y). Soud je toho názoru, že pokud se rozhodnutí správního orgánu dotýká základních práv a svobod, nemůže být jeho přezkum vyloučen z pravomoci soudu. V daném případě je však sporné, zda rozhodnutím katastrálního úřadu, jímž se povoluje vklad vlastnického práva a kterým se vlastně vyhovuje shodnému návrhu smluvních stran na provedení vkladu, může být jeden z účastníků smlouvy dotčen ve svém subjektivním právu. Podstatou správní žaloby proti rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva je vždy zpochybnění smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitosti. Účastník smlouvy má tedy možnost domáhat se občanskoprávní cestou určení neplatnosti uzavřené smlouvy a v důsledku toho i změny zápisu v katastru nemovitostí. Z těchto důvodů se soud již před přijetím novely přikláněl k názoru, že tuto žalobu podat nelze. V této souvislosti soud poukázal na to, že znění ust. před novelou provedenou , které nepřipouštělo podání "opravného prostředku" proti rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva, nebylo zcela jednoznačné. Nebylo totiž zřejmé, zda pojem "opravný prostředek" zde použitý znamená opravný prostředek podle části páté hlavy třetí ( a násl. ), "když podat opravný prostředek k soudu proti rozhodnutí správního orgánu lze pouze v případech zákonem výslovně stanovených", či zda šlo o jakýkoli opravný prostředek, tedy řádný i mimořádný opravný prostředek ve správním řízení. Novela ustanovení tyto nejasnosti odstranila, stejně jako jednoznačně vyřešila pochybnosti o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí o povolení vkladu.

Městský soud navrhl zamítnutí ústavní stížnosti a sdělil, že netrvá na ústním jednání před Ústavním soudem.

Dále se jako vedlejší účastník vyjádřil Katastrální úřad P. Ten uvedl, že podle právní úpravy platné i v rozhodném období ve smyslu ust. a , ve znění , vycházel katastrální úřad při svém rozhodování z právního stavu ke dni podání návrhu na vklad. Katastrální úřad se dále odvolal na své vyjádření z 4. 9. 1995, které v této věci zaslal Městskému soudu v Praze ke sp. zn. , v němž mimo jiné poukázal na to, že odvolání daru je upraveno v ust. a ve věci je příslušný soud. Dopis stěžovatelky o odvolání daru, doručený katastrálnímu úřadu 7. 2. 1994, neobsahuje její návrh na přerušení řízení z důvodu podání návrhu u soudu na vydání předběžného opatření, které by mu ukládalo, aby vklad neprovedl do rozhodnutí žaloby o vrácení daru. Katastrální úřad do dne rozhodnutí o povolení vkladu takové rozhodnutí od soudu neobdržel.

Katastrální úřad P. navrhl zamítnutí ústavní stížnosti a souhlasil s upuštěním od ústního jednání.

Stěžovatelka rovněž dala souhlas s upuštěním od ústního jednání.

Z obsahu spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. , vyplývá, že žalobkyně - stěžovatelka - se žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného Katastrálního úřadu P. ze dne 28. 4. 1995, č.j. V1-5500/93/Je, kterým byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí k ideální 1/2 domu čp. 832 a ideální 1/2 pozemkových parcel č. 3788 - zastavěno a č. 3789 - zahrada, vše v kat. území D., ve

prospěch K.K. - Č., a to na základě darovací smlouvy, kterou žalobkyně uzavřela s K.K. - Č. dne 1. 9. 1992. Žalobkyně namítala, že žalovaný katastrální úřad povolil vklad vlastnického práva k předmětným

nemovitostem, aniž přihlédl k tomu, že dne 23. 1. 1994 odvolala dar nemovitosti, přestože sám řízení přerušil s tím, že je třeba opatřit souhlas obdarované se zpětvzetím daru. Následně žalovaný upozornil žalobkyni, že je nutno ve věci podat žalobu podle ust. , k podání jí však neposkytl žádnou lhůtu a řízení za tím účelem nepřerušil. Městský soud vyšel z obsahu žaloby a z napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nelze přezkoumat v řízení před soudem. Podle ust. soudy ve správním soudnictví nepřezkoumávají rozhodnutí správních orgánů, která nemají povahu rozhodnutí o právu či povinnosti fyzické nebo právnické osoby, zejména obecně závazné akty, rozhodnutí organizační povahy a rozhodnutí upravující vnitřní poměry orgánu, který je vydal, a dále rozhodnutí uvedená v odst. 2 cit. ustanovení. Kromě toho jsou z přezkoumávání soudem vyloučena rozhodnutí správních orgánů vydaná na základě ustanovení uvedených v příloze A, která je součástí tohoto zákona, jakož i rozhodnutí, jejichž přezkoumávání vyloučí zvláštní zákony ( ). V daném případě je rozhodnutí katastrálních úřadů o povolení vkladu vlastnického práva vyloučeno ustanovením větou druhou , v platném znění (ve znění ). Podle tohoto zákonného ustanovení proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví. Proto podle ust. řízení usnesením zastavil, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalobkyni vrátil 50% soudního poplatku zaplaceného z podané žaloby v kolcích, tj. částku 500,- Kč.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právním závěrem napadeného usnesení městského soudu, který aplikoval ustanovení , ve znění jeho novely, tj. Tento postup stěžovatelka napadla s poukazem na to, že v době podání žaloby dne 9. 6. 1995 neexistoval. V té době platilo ustanovení , v původním znění, podle něhož proti

rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým se povoluje vklad, není přípustný opravný prostředek, takže podání správní žaloby vyloučeno nebylo.

K námitkám stěžovatelky zaujal ústavní soud toto stanovisko:

1. Městský soud byl se zřetelem k novele ( ) - při neexistenci přechodných ustanovení - povinen rozhodnout podle právního stavu platného v době vydání napadeného rozhodnutí ( ). Jestliže v době, kdy soud rozhodoval, zákon vylučoval možnost podat žalobu proti předmětnému rozhodnutí správního orgánu, pak neměl pravomoc o takové žalobě rozhodnout, byt' byla podána v době, kdy zákon jejímu podání výslovně nebránil. S touto otázkou se obecný soud v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečným a výstižným způsobem vypořádal a Ústavní soud nevidí důvod, aby se z hlediska ochrany základních práv a svobod účastníků řízení od právního názoru obecného soudu odchyloval.

2. Stěžovatelka dále bez bližšího odůvodnění uvedla, že soud měl postupovat podle ust. , tj. přerušit řízení a věc předložit Ústavnímu soudu. Ani tuto výtku nelze akceptovat. Soud by byl povinen aplikovat citované ustanovení v případě, jestliže by před rozhodnutím ve věci dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, která má přednost před zákonem. O této okolnosti uvažoval ve svém vyjádření i Městský soud v Praze, který dovodil, že podstatou správní žaloby proti rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva je vždy zpochybnění smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitosti, takže účastník

smlouvy má možnost domáhat se občanskoprávní cestou určení neplatnosti smlouvy a v důsledku toho i změny zápisu v katastru nemovitostí. Z další argumentace městského soudu, která je obsažena v jeho vyjádření k ústavní stížnosti, plyne, proč soud dospěl k závěru, že

ustanovení §,5 odst. 3 zákona č.

, v platném znění, není v rozporu s u ČR, u či normami mezinárodního práva tak, jak to dovozuje stěžovatelka. Tato argumentace je přesvědčivá a správná. Z hlediska ochrany základních práv a svobod stěžovatelky není ani zde důvod, aby Ústavní soud názor městského soudu nerespektoval.

3. Pokud se stěžovatelka dovolává článku 6 odst. 1 Úmluvy, který dává každému právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, a obdobného článku 36 odst. 1 y, je třeba zdůraznit, že tyto předpisy zajišťují každému možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Ústavní soud neshledal v postupu soudu - který zastavil řízení podle po zjištění, že žaloba směřuje proti rozhodnutí, které nemůže být podle zákona předmětem přezkoumávání soudem - porušení uvedených článků Úmluvy a y. Stěžovatelka se dále dovolává článku 36 odst. 2 y, podle něhož kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. K porušení tohoto článku napadeným usnesením městského soudu rovněž nedošlo, neboť přezkum ve věci možný je, byt' jinou formou. Stěžovatelka má totiž možnost domáhat se občanskoprávní cestou vrácení daru, jestliže se obdarovaná chová k ní nebo členům její rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy ( ).

Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl jako návrh, který je zjevně neopodstatněný [ , o Ústavním soudu].

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 1997

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj