Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 399/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti České strany .sociálně demokratické, zastoupené advokátem JUDr. Z.A.,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka podala dne 23. 10. 1997 ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze, čj. -480, ze dne 1. 7. 1997, jímž byly potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Praze, čj. Firm 06132/95/Rg B XXVI 240-432, ze dne 25. 9. 1996, a vyslovena přípustnost dovolání proti předmětnému usnesení. Navrhovatelka sama ve svém podání současně uvádí, že ústavní stížnost podává pouze z procesní opatrnosti, protože v dané věci je vedeno dovolací řízení na základě jí podaným dovoláním.

stanoví v , že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takový prostředek se nepovažuje pouze návrh na povolení obnovy řízení. Z uvedeného vyplývá, že úmyslem zákonodárce

bylo, aby Ústavní soud rozhodoval jen takové případy, kdy se ochrany základních práv a svobod již nelze domáhat jiným zákonným způsobem. O procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se však jedná jen v tom případě, kdy stěžovatel může svým vlastním úkonem vyvolat zahájení řízení, v němž musí být o jeho návrhu meritorně rozhodnuto, tedy kdy "se může domáhat stanoveným postupem svého práva" ve smyslu d (dále jen " ").

Přípustnost dovolání jako opravného prostředku stanoví (dále jen " ") v ust. a násl. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen tehdy, jestliže to zákon připouští, přičemž o splnění podmínek přípustnosti někdy rozhoduje teprve dovolací soud. V ust. a 238a jsou podmínky přípustnosti dovolání formulovány tak, že přípustnost či nepřípustnost dovolání je zcela nesporná. Naproti tomu dovolání z důvodů stanovených v je přípustné tehdy, jestliže podle rozhodnutí dovolacího soudu napadené rozhodnutí vadou uvedenou ve zmíněném ustanovení skutečně trpí. Jednoznačně je přípustnost dovolání dána tehdy, jestliže ve smyslu odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Nicméně ve všech případech, kdy je dovolání bezpochyby přípustné, je nutno ho ve smyslu považovat za procesní prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní stížnost, pokud byla podána proti rozhodnutí, proti němuž bylo bezpochyby přípustné dovolání, je potom nutno ve světle výše uvedených úvah považovat za nepřípustnou, protože byla podána v situaci, kdy nebyly ještě vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva.

V předmětné věci sice usnesením Vrchního soudu v Praze bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Praze, ale současně odvolací soud ve výroku tohoto usnesení vyslovil, že se proti tomuto usnesení připouští dovolání. Dále pak v odůvodnění svého usnesení široce rozvedl a odůvodnil, v čem spatřuje zásadní právní význam tohoto rozhodnutí. Navrhovatelka také tento procesní prostředek využila, dovolání bylo řádně podáno, nebylo však o něm dosud rozhodnuto. Za této situace je tedy nutno dovodit, že ústavní stížnost proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž bylo současně podáno dovolání, je podána v situaci, kdy ještě nebyly vyčerpány

2

všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, a proto taková ústavní stížnost není přípustná.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 1997

JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR