Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
28458.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 238/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci ústavní stížnosti 1) Ing. J.J., 2) J.J., 3) V.D., 4) M.S., 5) V.B., 6) B.M., 7) P.V., 8) Ing. K..J. a 9) Ing. L.J., všichni zastoupeni advokátem JUDr. P.R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 22 Ca 730/95 , ve spojení s rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v P., ze dne 21. 12. 1993, sp. zn. Poz. ú. 1070/91 /W-Hu-1, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé namítají neústavnost výše uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu s tím, že byl porušen čl. 11 odst. 1 ,2 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "), čl. 36 odst. 1 a 2 Listin y a čl. 37 odst. 3 Listin y s tím, že postavení navrhovatelů před soudem nebylo rovnocenné a o jejich právu nebylo spravedlivě a v souladu se zákonem rozhodnuto.
Za účelem správných zjištění si Ústavní soud vyžádal spis Ústavního soudu
, spis Krajského soudu v Ostravě 22 Ca 730/95 a vyjádření Krajského soudu v Ostravě v téže věci a po jejich přezkoumání dospěl k tomuto závěru:
Tvrzení stěžovatelů, že shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 1996, čj. 22 Ca 730/95 -34, byla porušena jejich práva zaručená v čl. 11 odst. 1 až 4 a čl. 36 odst. 1 ,2 a čl. 37 odst. 3 Listin y, neshledává Ústavní soud za právně opodstatněné.
Po provedeném šetření se Ústavní soud ztotožnil s názorem Krajského soudu v Ostravě v tom, že krajský soud svým postupem neporušil čl. 36 odst. 1 ,2 a čl. 37 odst. 3 Listin y, neboť stěžovatelům nebyla odňata možnost domáhat se stanoveným postupem svého
práva u soudu ani znemožněno obrátit se na soud, aby přezkoumal rozhodnutí orgánu veřejné správy; stejně tak nebyla dle Ústavního soudu porušena rovnost účastníků řízení.
Podstatou ústavní stížnosti, jak vyplývá z celého jejího obsahu, je požadavek, aby ústavní soud jako instance nadřízená krajskému soudu, přezkoumal napadené rozhodnutí. Taková pravomoc Ústavnímu soudu ve smyslu ust. čl. 87 Ústavy České republik y nepřísluší.
Nálezem Ústavního soudu,
sp. zn. IV. ÚS 75/95
, bylo rozhodnuto o stížnosti stěžovatelů ohledně téhož restitučního nároku v tom, že Ústavní soud shledal porušení práv stěžovatelů v rozhodnutí obecných soudů v jednání v rozporu s ust. § 250 f ve spojení s § 250 1 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tím, že bylo rozhodnuto bez nařízení jednání.
Jak Ústavní soud zjistil ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 730/95 , krajský soud, vázán právními závěry obsaženými v citovaném nálezu Ústavního soudu, provedl jednak jednání na místě samém a poté nařídil ještě ústní jednání a na základě takto provedeného řízení ve věci znovu rozhodl. Tím odstranil vytýkaná porušení práv stěžovatelů.
V pravomoci Ústavního soudu není hodnotit provádění důkazů obecnými soudy, ani právní interpretace ve věci, pokud nedošlo takovým postupem k porušení ústavně zaručených práv a svobod. Takové porušení v daném případě Ústavní soud neshledal. Podstatou případu je totiž v dané chvíli již jen otázka možného porušení čl. 11 odst. 1 a 4 Listin y. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu je ochrana vlastnického práva, zaručená v citovaném ustanovení Listin y, chápána především jako ochrana existujícího vlastnického práva a nikoliv jako ochrana nároku, o němž má být v soudním řízení rozhodnuto. Jiný přístup by znamenal nepřípustný zásah do rozhodování obecných soudů, ke kterému nemá Ústavní soud pravomoci.
Krajský soud rovněž svým postupem neporušil ust. čl. 36 odst. 1 , 2 a čl. 37 odst. 3 Listin y, protože stěžovatelům nebyla odňata možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu ani znemožněno obrátit se na soud, aby přezkoumal rozhodnutí orgánu veřejné správy. Stejně tak nebyla porušena rovnost účastníků řízení před soudem.
Dle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 1997
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu