Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 432/97

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 1997, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo dne 17. 11. 1997 doručeno podání označené jako ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí. Citovaným rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl zrušen městským státním zástupcem napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 1997, sp. zn. a znovu bylo rozhodnuto tak, že stěžovatel byl uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků se zařazením do věznice s dozorem.

Stěžovatel považuje oba rozsudky za vadné, neboť při posuzování škody soudy dostatečně nevycházely z kritérií pro vyjádření výše škody ve smyslu ustanovení tr. zákona v návaznosti na stanovení nejnižší měsíční mzdy. V tomto postupu spatřuje porušení d. Dále pak stěžovatel namítá, že odvolací soud se řádně nevypořádal se všemi skutečnostmi a navíc ho uznal vinným těžším trestným činem a uložil nepřiměřeně přísný a neadekvátní trest. Proto navrhuje, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a s poukazem na , o minimální mzdě, zrušil a doplnil komentář k tr. zákona a postoupil celou zrušenou věc soudu I. stupně k novému projednání.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu (dále jen " "), lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje ( zákona).

Vzhledem k ustanovení § 139 odst. 1 písm. a) trestního řádu nabyl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 1997, sp. zn. , právní moci dne 11. 9. 1997, tj. dnem vyhlášení, neboť se jedná o rozhodnutí, proti němuž nepřipouští další řádný opravný prostředek. Z hlediska uvedeného ustanovení je proto nerozhodné, kdy bylo písemné vyhotovení rozhodnutí doručeno. Byla-li tedy ústavní stížnost podána dne 13. 11. 1997 (podle razítka podací pošty), tj. 64. den, stalo se tak po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty. Ústavní soud k tomu připomíná, že kogentní ustanovení zákona neumožňuje prominutí ani prodloužení lhůty pro podání ústavní stížnosti.

Soudci zpravodaji proto nezbylo než ústavní stížnost, která byla podána po lhůtě stanovené pro její podání, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, aniž by v rámci procesní ekonomie byl stěžovatel vyzýván k odstranění vad návrhu (nedostatek právního zastoupení).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. 12. 1997

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj