Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 400/97

-9 ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele Z.L., zastoupeného advokátem JUDr. J.S., o návrhu ze dne 5. října 1997, t a k t o :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem, podaným ve lhůtě stanovené v , se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 1997, sp. zn. , kterým se cítí dotčen na svých právech, zaručených mu v a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také v , 3 a 5 d. Uvedl, že vrchní soud, který mu v odvolacím řízení bez dalšího dokazování uložil vyšší trest, než byl uložen soudem I. stupně, podle jeho přesvědčení postupoval v rozporu se zaručeným právem na to, aby jeho záležitost byla projednána spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem. Pokud jde o řízení před Krajským soudem v Praze, vedené pod sp. zn. , i to považuje za řízení, které probíhalo v rozporu s d, zejména když se soud ve svém rozhodnutí opíral o důkazy, které nebyly prováděny v souladu s a s a a 3 tr. řádu. Dále poukázal na to, že mu byl doručeni rozsudek bez podpisu předsedkyně senátu, a proto se domnívá, že jde o právní akt neplatný a již z toho důvodu měl být vrchním soudem rozsudek zrušen.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Je-li návrh shledán zjevně neopodstatněným, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne [ , písni. c) ].

111. ÚS 400/97-10

Z obsahu rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -2698 bylo zjištěno, že označený soud projednal odvolání obžalovaných, tedy i stěžovatele, a odvolání podané v jejich neprospěch krajským státním zástupcem ve veřejném zasedání. V rozsudku se pak soud vypořádal se všemi námitkami, vznesenými proti rozhodnutí soudu I. stupně. Pokud jde o tvrzení, že odvolací soud bez dalšího dokazování uložený trest stěžovateli zvýšil a tím porušil čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, z obsahu napadeného rozsudku bylo shledáno, že v neprospěch stěžovatele, tj. v trestními řízení obžalovaného, podal odvolání krajský státní zástupce a odvolací soud o uložení zvýšeného trestu rozhodl v souladu s § 259 odst. 3 tr. řádu. Stejně tak neobstojí výhrada stěžovatele, týkající se písemného vyhotovení rozsudku soudu 1. stupni., poukazující na skutečnost, že předsedkyně rozhodujícího senátu rozsudek nepodepsala. V tomto směru nutno odkázat na znění § 120 a násl. tr. řádu, který stanoví náležitosti rozsudku, a na § 17 Vnitřního a kancelářského řádu pro okresní a krajské soudy, upravující podepisování soudních rozhodnutí.

Pro výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, v souladu s odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 9. prosince 1997

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj

2