Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 344/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J.V., zastoupeného advokátem JUDr. J.V., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 13. srpna 1997 (sp. zn. ), mimo ústní jednání dne 9. 12. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností ( ), která co do formálních náležitostí vyhovovala podmínkám stanoveným zákonem ( , , , 4 ), napadl stěžovatel ve své trestní věci pravomocná rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 13. srpna 1997 (sp. zn. ) a spolu s ním též předcházející rozhodnutí soudu prvého stupně (Okresního soudu v Liberci) a tvrdil, že oběma rozhodnutími porušily obecné soudy jeho ústavně zaručené základní právo na řádný proces ( d), a to v podstatě tím, že v napadených rozhodnutích (šlo o posouzení stěžovatelovy žádosti o propuštění z vyšetřovací vazby) nezjistily a v jejich odůvodnění dostatečně nevyložily okolnosti, z nichž na existenci vazebních důvodů [ , b), c) tr. ř.] by bylo lze

1

usoudit. Protože v postupu obecných soudů za daných okolností spatřuje porušení ústavních garancí ( y) vylučujících "libovůli při rozhodování", navrhl, aby Ústavní soud obě vpředu zmíněná rozhodnutí obecných soudů svým nálezem zrušil.

V podrobném odůvodnění ústavní stížnosti pak stěžovatel své výhrady vůči obecným soudům podrobněji rozvádí, poukazuje na současný důkazní stav věci (v době podání ústavní stížnosti byla stěžovatelova věc ve stádiu vyšetřování) a dovozuje - s odkazem na znalecký posudek, který sám orgánům činným v trestním řízení předložil - že pro trestní stíhání pro trestné činy ve smyslu § 148 odst. 1, 3 a § 125 odst. 1 tr. z. není zákonného podkladu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak z odůvodnění ústavní stížnosti samotné, tak z odůvodnění jí napadených rozhodnutí, příp. dalších listin, které stěžovatel předložil, je zřejmé, že jde o skupinovou věc, která dosud nevykročila ze stádia vyšetřování, přičemž inkriminované skutky měly přivodit zkrácením daní několika milionovou škodu, a že vzhledem k povaze věci a různých obchodních vztahů (jen stěžovatel sám je nebo byl podnikatelem ve čtyřech různých firmách) jde o vyšetřování obzvlášť skutkově obtížné a náročné; navíc, jak plyne z vyjádření obecných soudů obou stupňů, která si ústavní soud vyžádal ( ), stěžovatel průběh vyšetřování (dokazování) potud stěžuje, že orgánům činným v trestním řízení předkládá "doklady o obchodních operacích, které ve skutečnosti neproběhly" (č. 1. 11), a které tedy z hlediska zjištění stavu věci jsou zcela nerozhodné. Posléze zmíněná okolnost je také důvodem pro to, že stěžovatelem předložený znalecký posudek je až dosud brán orgány činnými v trestním řízení s krajní rezervou, neboť - mimo jiné - není z něj dostatečně zřejmé, z jakých podkladů, resp. z jakých obchodních operací (uskutečněných nebo jen předstíraných) znalec ve svých závěrech (které navíc přesahují rámec skutkového zkoumání a nepřípadně zasahují do oblasti právního posouzení) vychází. Nadto ze zadržené korespondence stěžovatele (č. 1. 12) je zřejmé, že stěžovatel se i v době omezení své osobní svobody pokouší udělovat různé pokyny různým osobám, jejichž záměr (cíl) nevyvolává nijaké pochybnosti (č. 1. 11, 12).

Jestliže pak obecné soudy ve svých úvahách stran důvodnosti stěžovatelovy vazby a současně vážící též důvodnost a stupeň podezření z inkriminovaných trestných činů s přihlédnutím k jejich rozsahu a povaze dospěly k závěru, že za současné procesní situace je

2

stěžovatelův návrh na propuštění z vyšetřovací vazby nedůvodný, nelze těmto závěrům upřít ani pod aspekty ústavních garancí oprávnění.

I když - a v této části mohou se vývody ústavní stížnosti jevit jako částečně oprávněné - odůvodnění napadených rozhodnutí vykazuje jistou kusost, jde o vady ve vztahu k zákonem předepsaným náležitostem rozhodnutí (§ 134 odst. 2 tr. ř.), nikoli však o vady takové, které by byly s to založit jejich protiústavnost; Ústavní soud podobné vady nepřehlíží (ostatně na ně opakovaně v různých svých rozhodnutí již dříve jako na nežádoucí upozornil), nicméně vzhledem k ustálené praxi, dle níž nespadá do jeho pravomoci přezkoumávat věcnou správnost či legalitu rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci č. 5 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1. Praha, C. H. Beck 1995) jinak, než za striktních podmínek dotýkajících se ústavních kautel (k tomu srov. např.

- rozhodnutí č. 5 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., C. H. Beck Praha, 1994), neshledal, že by tyto zvláštní podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti byly dány.

Z takto vyložených důvodů byla proto stěžovatelova ústavní stížnost shledána jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána nejen samotnými důvody ústavní stížnosti, ale - a to především - konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak příkladmo bylo na ni poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem ( ), jak ve znělce tohoto usnesení se stalo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 9. 12. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu