Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 281/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M.V., zastoupeného advokátkou JUDr. L.G., proti Obvodnímu soudu pro Prahu 1, mimo ústní jednání dne 9. 12. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Faxovým podáním, které bylo doručeno Ústavnímu soudu dne 1. 8. 1997, a doplněno originálním podáním dne 4. 8. 1997, které jinak jako ústavní stížnost splňovalo náležitosti návrhu na zahájení řízení ( ), domáhá se stěžovatel zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 4. 1997, sp. zn. , a dále zrušení rozhodnutí Policie ČR ze dne 28. 2. 1996, čj. ORRA-2752/DI-95, a zrušení napadeného rozhodnutí Policie ČR ze dne 22. 4. 1996, čj. PSC-246/PSD-DS-96.

Svoji ústavní stížnost stěžovatel odůvodňuje tím, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, konkrétně pak ta, plynoucí z d, aniž by však blíže vyložil, v čem porušení citovaného článku

1

mělo spočívat. V další části odůvodnění ústavní stížnosti pak stěžovatel rozvádí skutkovou a právní polemiku jednak se závěry orgánů Policie ČR, které projednávaly jeho dopravní přestupek, jednak se závěry Obvodního soudu pro Prahu 1, který přezkoumával z jeho podnětu rozhodnutí označeného správního orgánu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v judikatuře, která je obecně přístupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy, a kdy shledává svoji pravomoc hodnotit dokazování provedené těmito soudy, a to i v souvislosti s rozhodováním obecných soudů o přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správních orgánů (např. nález

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 10, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1995).

Pokud jde o tvrzené porušení článku 36 d, Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je zakotven v d ( , 2, ) a jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně vyloženo. Tvrdí-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces v podstatě tím, že obecný soud nevyhověl jeho žalobě a neuvádí-li další skutečnosti, které by svědčily o porušení označených článků d, pak nezbývá než takovéto tvrzení stěžovatele hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu a i zde stěžovatele odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ve vztahu ke znakům spravedlivého procesu daného hlavou pátou d (např.

- rozhodnutí č. 5 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., C. H. Beck Praha, 1994), aniž by bylo nutno důvody tam uvedené dále rozvádět.

Ústavní stížnost stěžovatele je tak zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti plyne jednak z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno, jednak ze samotné povahy stěžovatelových námitek v jeho ústavní stížnosti rozvedených; nezbylo proto než rozhodnout o ústavní stížnosti stěžovatele tak, jak z výroku tohoto usnesení je zřejmé [ ].

Jen pro úplnost jeví se vhodné dodat, že samotná ústavní stížnost stěžovatele nesplňovala všechny formální náležitosti předepsané zákonem ( ). Fyzické osoby v řízení před Ústavním soudem musí být totiž zastoupeny advokátem a v plné moci k zastoupení musí být výslovně uvedeno, že byla udělena pro zastoupení před Ústavním soudem a že zástupce účastníka není v tomto řízení oprávněn dát se zastoupit dalším zástupcem ( ).

předložená právním zástupcem stěžovatele a označená jako "plná moc" nesplňuje však zákonem předepsané náležitosti, a proto ji nelze považovat za plnou moc pro řízení před Ústavním soudem, a to pro vadu spočívající v nepřípustné substituční doložce; vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla posouzena jako zjevně neopodstatněná, nejevilo se již účelné vésti stěžovatele k odstranění uvedené vady.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 9. 12. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu