Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 275/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M.S., zastoupeného advokátem JUDr. M.U., proti rozhodnutí Okresního úřadu v B. ze dne 29. 5. 1996, čj. KP/181/96-52/96-sankce, rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, ze dne 8. 8. 1996, čj. Ry-2/96, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 1997, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 9. 12. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel podal ústavní stížnost, která po stránce formální splňovala náležitosti návrhu na zahájení řízení [ , , odst. 2, 4 ], a kterou napadá rozhodnutí Okresního úřadu v B. (ze dne 29. 5. 1996, čj. KP/181/96-52/96-sankce), rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR (ze dne 8. 8. 1996, čj. Ry-2/96), a usnesení Vrchního soudu v Praze (ze dne 12. 5. 1997, sp. zn. ), tedy všechna rozhodnutí, která byla vydána v jeho restituční věci věcně a místně příslušnými orgány veřejné moci a domáhá se jejich zrušení z důvodů, které ve své ústavní stížnosti rozvádí v tom smyslu, že - stručně shrnuto - poukazuje na porušení článku 11 a 36 d tím, že orgánem veřejné moci nebylo vyhověno jeho návrhu

1

na uložení kauce povinné osobě ( ). Povaha tvrzených důvodů ústavní stížnosti jednoznačně svědčí o tom, že jde o skutkovou a právní polemiku se závěry jak správních orgánů, tak obecného soudu, který posléze rozhodoval o žalobě, jíž se stěžovatel dovolával přezkumu zákonnosti rozhodnutí správního orgánu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Pokud jde o tvrzené porušení d, vyložil již Ústavní soud několikrát ve svých obecně přístupných nálezech, jak je třeba chápat ochranu vlastnictví plynoucí z citovaného článku d; stručně shrnuto, nejedná se o porušení uvažovaného článku tam, kde tvrzené vlastnické právo má být teprve konstituováno, at' již na základě zvláštního zákona nebo na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci a kdy pouhý spor o vlastnictví ústavní ochrany nepožívá a ani požívat nemůže (např.

- rozhodnutí č. 5 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., C. H. Beck Praha, 1994). V této souvislosti je na místě zdůraznit, že ve své ustálené judikatuře Ústavní soud vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů nebo jiných orgánů veřejné moci a za jakých podmínek a okolností lze takové rozhodnutí považovat za zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (např.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 10, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1995); tyto zvláštní podmínky však v posuzované věci splněny nejsou.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá též porušení d. Ani této námitce stěžovatele však nelze přisvědčit, neboť Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces, jak tento institut z ústavního hlediska je pojímán a jak jej rovněž Ústavní soud ve své judikatuře dříve vyložil.

Jak plyne ze samotné ústavní stížnosti a podkladů, které měl Ústavní soud při rozhodování k dispozici, stěžovatel využil všech práv, která mu poskytuje platný právní řád a včetně toho, že podal k obecnému soudu žalobu ( ), jíž se domáhal přezkumu zákonnosti rozhodnutí správních orgánů. Neshledal-li obecný soud ve shodě se zákonem svoji pravomoc k rozhodování o této žalobě a rozhodl o zastavení řízení, nelze

takovýto postup obecného soudu považovat za porušení y základních práv a

2

svobod, neboť není-li pravomoc soudu k přezkumu dána zákonem, kterým je soud vázán, nelze považovat rozhodnutí obecného soudu za protiústavní a porušující článek 36 d.

Ústavní stížnost stěžovatele je proto zjevně neopodstatněná a zjevnost této neopodstatněnosti plyne jak z ustálené judikatury ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno, tak ze samotné povahy námitek stěžovatele, jak jsou v ústavní stížnosti uvedeny; proto nezbylo než rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 9. 12. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR