Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 166/97

-19

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele J.K., zastoupeného advokátem JUDr. J.S., o návrhu ze dne 14. května 1997 proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 17. dubna 1997, a Vrchního soudu v Praze sp. zn. , ze dne 24. března 1997, návrhu ze dne 25. července 1997 proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 8. července 1997, a Vrchního soudu v Praze sp. zn. , ze dne 18. června 1997, t akt o :

Návrhy se odmítají. Odůvodnění :

Návrhy, podanými k Ústavnímu soudu dne 14. května 1997 a 25. července 1997, se stěžovatel domáhal přezkoumání postupu Nejvyššího soudu České republiky, který zamítl jeho stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 1997, sp. zn. , a ze dne 18. června 1997, sp. zn. . Uvedl, že ve věci vyšetřované Policií České republiky, Okresním úřadem vyšetřování v K., byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. dubna 1995, sp. zn. , přičemž vazba byla postupně prodlužována. Rozhodnutím Vrchního soudu v Praze sp. zn. , ze dne 24. března 1997, byla pak vazba prodloužena do 30. června 1997. S prodloužením vazby nesouhlasil, a proto proti označenému rozhodnutí podal stížnost k Nejvyššímu soudu. Poukázal zejména na průtahy, pro něž nebylo v přiměřené lhůtě řízení ukončeno a on byl nucen setrvávat stále ve vazbě. Poněvadž Nejvyšší soud stížnost zamítl s tím, že nedůvodné průtahy ze strany orgánů činných v trestním řízení nezjistil, vyslovil přesvědčení, že postupem soudu byla porušena jeho práva, zakotvená v úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a to v čl. 6 odst. 1, podle něhož každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Když byla vazba usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. , ze dne 18. června 1997, opět prodloužena, a to do 31. prosince 1997, podal proti rozhodnutí stížnost k Nejvyššímu soudu, který ji dne 8. července 1997 zamítl s poukazem na důvody,

-20

obsažené v odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu. I v tomto případě usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , ze dne 8. července 1997, považuje za rozhodnutí, které nerespektuje jeho práva, zaručená v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhl proto, aby Ústavní soud obě usnesení Nejvyššího soudu, spolu se souvisejícími usneseními Vrchního soudu, zrušil. Ke stížnosti, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. dubna 1997 sp. zn. , se vyjádřil předseda senátu Nejvyššího soudu. Uvedl, že se soud v řízení o stížnosti proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 1997 zabýval důvodností a správností závěrů přezkoumávaného usnesení zejména v tom směru, zda v daném stadiu řízení jsou u obviněného důvody vazby podle § 67 tr. řádu a zda jsou splněny podmínky pro její prodloužení ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu. Současně zkoumal, zda návrh na prodloužení vazby byl vrchnímu soudu doručen ve lhůtě uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř. a zda prodloužení vazby není v rozporu s tr. ř. Poukázal na obsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, z něhož vyplývá, na základě jakých důvodů se ztotožnil s rozhodnutím soudu I. stupně, a navrhl, aby Ústavní soud stížnost podle odmítl, popř. aby ji podle š 82 odst. 1 cit. zákona zamítl.

Ústavní soud usnesením dne 11. listopadu 1997 rozhodl, že ústavní stížnost navrhovatele ze dne 14. května 1997,

sp. zn.

, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , ze dne 17. dubna 1997, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 24. března 1997, sp. zn. , a stížnost z 25. července 1997 proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. července 1997, sp. zn. , a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. června 1997, sp. zn. , vedená u ústavního soudu pod

sp. zn.

, se spojuje ke společnému projednání a rozhodnutí pod

sp. zn.

.

Po přezkoumání obsahu rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , ze dne 17. dubna 1997, sp. zn. , ze dne 8. července 1997, Vrchního soudu v Praze sp. zn. , ze dne 18. června 1997, a obsahu spisu Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v K., ČVS: OVV-204/95 shledal Ústavní soud stížnosti navrhovatele zjevně neopodstatněnými. Nejvyšší soud se vypořádal s námitkami stěžovatele, které vznesl proti rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, a jak vyplývá z obsahu odůvodnění usnesení i obsahu vyšetřovacího spisu, učinil tak způsobem, který není v rozporu s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, jak ve stížnost tvrdí navrhovatel. Pro výše uvedená zjištění, byly návrhy stěžovatele, jako zjevná neopodstatněné, v souladu s odmítnuty.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 9. prosince 1997

JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj

2

-18

ČESKÁ REPUBLIKA

OPRAVNÉ USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky ve věci ústavních stížností J.K., zastoupeného advokátem JUDr. J.S., podaných dne 14. května 1997 a 25. července 1997 proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 1997, sp. zn. , a Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 1997, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu z 8. července 1997, sp. zn. , a Vrchního soudu v Praze z 18. června 1997, sp. zn. , opravuje usnesení ústavního soudu ze dne 11. listopadu 1997, č. j.

-16

, v části výroku v odstavci druhém , t a k t o :

Věta "a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 1997, sp. zn. " se opravuje ve znění "a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 1997, sp. zn. ."

Odůvodnění :

V usnesení, jímž bylo rozhodnuto o spojení návrhů stěžovatele, vedených pod

sp. zn.

a

, ke společnému projednání a rozhodnutí, došlo ve výroku, obsahujícím identifikaci usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 1997, proti němuž také stížnost směřovala, k chybě v označení spisové značky tohoto rozhodnutí - byla uvedena sp. zn. , přičemž správné označení je 4 Ntv 10/97.

Výše zjištěná zřejmá nesprávnost se tímto usnesením, v souladu s § 164 obč. soudního řádu, opravuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 8. prosince 1997

JUDr. Pavel Holländer předseda senátu