Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 327/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. D.K., zastoupené advokátem JUDr. R.H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 1995, č.j. -138,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo dne 5. 9. 1997 doručeno podání stěžovatelky, označené jako stížnost na postup Nejvyššího soudu ČR ve věci č. j. -195. Vzhledem k tomu, že podání nemělo potřebné náležitosti, zejména pokud jde o právní zastoupení a potřebu upravit návrh podle požadavků zákona, byla stěžovatelka vyzvána k odstranění vad ve lhůtě do 6. 10. 1997. Z důvodu její nemoci a nepřítomnosti advokátky byla tato lhůta prodloužena do 15. 10. 1997 a následně pak do 31. 10. 1997. Dne 16. 10. 1997 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, zpracovaná právním zástupcem stěžovatelky, která směřuje proti

rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 1995, č. j. -138, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 1995, č. j. -117, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru je neplatná a že pracovní poměr trvá dále. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala pak dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 1997, č. j. -195, odmítnuto. Stěžovatelka v návrhu namítá, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, včetně předcházejícího řízení, bylo zasaženo do jejího ústavního práva na soudní ochranu podle y, neboť jí nebyla jednak umožněna osobní účast při projednávání věci před krajským soudem, a jednak, a to především, nebyly vyhodnoceny jí předložené jednoznačné důkazy o její pracovní neschopnosti, obsažené v protokolu o jednání posudkové komise ze dne 16. 11. 1989 a v lékařské zprávě ze dne 12. 5. 1989. Stěžovatelka se totiž domnívá, že právě tyto důkazy nemohly v konečném výsledku znamenat rozhodnutí v její prospěch. Proto navrhuje, aby ústavní soud vydal nález, kterým zruší rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 1995, č.j. -138.

Dne 30. 10. 1997 doručila stěžovatelka Ústavnímu soudu podání, které označila jako ústavní stížnost na postup Okresního soudu v Ostravě ve věci sp. zn. a Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. , jehož obsahem je podrobnější rozpracování její vlastní verze, založené na posouzení ústavní stížnosti ze tří hledisek, a to pokud jde o průtahy v jednání okresního soudu, nevhodné chování soudců a soudních znalců, porušení důstojnosti soudního řízení a porušení lidských práv.

Ústavní soud na základě přiložených podkladů zjistil, že Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 24. 6. 1997, č. j. -195, rozhodl o dovolání stěžovatelky tak, že ho pro jeho nepřípustnost odmítl, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu není postižen namítanými vadami uvedenými v ustanovení , e) a i) . K tomu v odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud ČR uvedl, že pokud se stěžovatelka dovolávala vad uvedených v ustanovení a e) , její námitky vlastně směřovaly proti postupu soudů při provádění dokazování a proti jejich skutkovým zjištěním a na základě toho učiněných právních závěrů. Pokud jde o namítaný důvod, že jí byla postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem [ písm. 1) ], dovolací soud neshledal v postupu krajského soudu žádné zákonné pochybení, neboť ten jednal v souladu s ustanovením

2

Ústavní soud dále zjistil ze spisu vedeného u Ústavního soudu pod

sp. zn.

, že stěžovatelkou dne 29. 12. 1995 podaná ústavní stížnost proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě byla usnesením ze dne 25. 4. 1996 odmítnuta jako nepřípustná, neboť stěžovatelka s ohledem na podané dovolání a v něm uvedené důvody nevyužila před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky k ochraně svých práv.

Ústavní soud, jak již mnohokrát uvedl, není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu proto ani přehodnocování důkazů provedených obecnými soudy, pokud současně nedošlo k porušení základních práv a svobod zaručených ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle y ČR. Ze svého takto vymezeného postavení vycházel Ústavní soud i při posuzování ústavní stížnosti.

Je zřejmé, že stěžovatelka se ochrany svých práv vyplývajících z pracovního vztahu domáhala u soudu. K tomu využila i opravné prostředky, jak řádný tak mimořádný, a dostalo se jí tak plné soudní ochrany ve smyslu d. Skutečnost, že stěžovatelka nesouhlasí s napadenými rozhodnutími a že své námitky založila na přezkoumání dokazování provedeného obecnými soudy, nemůže zakládat důvod k ústavní stížnosti. Obdobné námitky stěžovatelka totiž uplatnila v předcházejícím řízení a příslušné soudy se jimi zabývaly. V odůvodnění svých rozhodnutí se také s nimi po právní stránce vypořádaly, za plného respektování kautel daných ustanovením , aniž by se dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu.

Soudci zpravodaji proto nezbylo než rozhodnout o ústavní stížnosti tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítl a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. 11. 1997

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj