Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 175/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti J.B., zastoupeného advokátem JUDr. P.K., proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 1996, č.j. -137, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 9. 1995, sp. zn. P448/82, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka jednání a nezl. D.T., syna L.T., zastoupeného Ú., jako vedlejšího účastníka řízení, mimo ústní jednání, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

Odůvodnění :

Dne 25.6. 1996 se navrhovatel obrátil na Ústavní soud s ústavní stížností proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 1996, č j. -137, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 9. 1995, sp. zn. P-448/82. Navrhovatel nebyl zastoupen v souladu se , o ústavním soudu, avšak na výzvu soudce zpravodaje tuto vadu ve stanovené lhůtě odstranil. Na tomto základě mohl Ústavní soud přezkoumat přípustnost ústavní stížnosti.

K návrhu ústavní stížnosti se vyjádřily Městský soud v Praze prostřednictvím předsedkyně senátu JUDr. E.K. a Ú. v B., přičemž shodně konstatovaly, že s ohledem na to, že nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv, je třeba ústavní stížnost zamítnout, popř. odmítnout.

pro Prahu 4 ze dne 29. 9. 1995, sp. zn. , kterým se stanoví výše vyživovací povinnosti stěžovatele k vedlejšímu účastníku řízení, který byl při jeho zahájení nezletilý. Rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon navrhovateli k ochraně jeho práva poskytuje, nabylo právní moci 7. 5. 1996. Stížnost tedy byla v tomto případě podána včas.

To neplatí o námitkách proti obsahu pravomocných rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 4. 1882, sp. zn. , a ze dne 28. 10. 1987, sp. zn. . V tomto bodě byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná podle ustanovení a jako podaná po lhůtě podle téhož ustanovení písm. b) .

Ústavní stížnost vytýká napadeným rozhodnutím předně porušení základních práv stěžovatele ústavně zaručených v , a d (dále jen " ").

Pokud jde o rozhodnutí, v jehož případě byla ústavní stížnost shledána přípustnou, vytýká stěžovatel Obvodnímu soudu pro Prahu 4 (nikoli Městskému soudu v Praze), že mu odňal možnost jednat před soudem, když mu nedoručil stejnopis návrhu a předvolání k ústnímu jednání nařízenému na 9. 1. 1995, které se konalo v nepřítomnosti stěžovatele a jeho obecného zmocněnce. Protokol obdrželi oba až při příštím ústním jednání, čímž jim byla zmařena možnost vyjádřit se k provedenému důkazu výslechem matky dítěte, když předmětem řízení byla změna výše vyživovací povinnosti stěžovatele k tomuto dítěti. Dále napadl stanovení výše vyživovací povinnosti s ohledem na poměry své (vyživuje celkem pět osob) a matky uvedeného dítěte.

Pokud jde o posouzení výše vyživovací povinnosti, Ústavní soud konstatuje, že není příslušný pro rozhodování sporů vyplývajících z rodinných vztahů. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti může taková rozhodnutí přezkoumávat jen v případě, že jimi bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Vzhledem k tomu, že podmínky vyživovací povinnosti jsou stanoveny v zákoně o rodině ( .), neshledal Ústavní soud namítané porušení y. Taková povinnost platit výživné je stanovena přímo zákonem a námitka je v tomto bodě zjevně neopodstatněná. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů (jako je zákon o rodině v daném případě) a jejich aplikace při řešení konkrétního případu,jsou proto záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu y ČR. Je to v plném souladu s ústavním principem nezávislosti soudů ( y ČR, y).

Pokud jde o námitku, že stěžovateli nebyl doručen návrh na zahájení řízení a předvolání k jednomu z ústních jednání ve věci, konstatuje Ústavní soud, že jde o pochybení, ke kterému došlo v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4, nikoli v řízení o posledním prostředku, který zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práv. Měl tedy možnost napadnout tento nedostatek v rámci odvolání do rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, což také využil. Městský soud v Praze v rámci odvolacího řízení tuto věc posoudil a došel k závěru, že neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Stěžovatel byl jednak vyslechnut dožádaným soudem v SRN, když Obvodní soud pro Prahu 4 nechal vyhotovit překlad návrhu na zahájení řízení do němčiny (č.l. 94, 95, 104-108 spisu P 448/82), jednak se účastnil

(č.l. 174 spisu P 448/82) následujícího jednání před Obvodním soudem pro Prahu 4. V tomto bodě proto Ústavní soud shledal námitku proti porušení a y jako zjevně neopodstatněnou, neboť v následujícím řízení byla tvrzená vada postupu řízení z hlediska vybočení z mezí ústavnosti zhojena.

Podle , soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný, popř. podle , je-li zjevně neopodstatněný. Podmínky těchto ustanovení byly naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 1997 Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu