Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 349/97

>

Ustanovení a 4 y a a d neuvádějí samostatná jednotlivá základní práva, ale stanoví pouze nutnost ukládat obecné povinnosti toliko na základě zákona při zachování základních práv a svobod. Domáhat se jich proto lze pouze v návaznosti na další konkrétní základní práva a svobody, zakotvené v ě, d nebo v mezinárodních smlouvách podle y, jestliže k jejich porušení došlo (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci ).

<

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů T. H. a M. Š. o návrhu ze dne 18. září 1997, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu 19. září 1997, se stěžovatelé domáhali přezkoumání postupu Policie České republiky. Uvedli, že dne 22. července 1997 v obci P. bez zákonného důvodu a oprávnění policisté prvnímu stěžovateli hrozili zadržením řidičského průkazu, druhého stěžovatele nutili pod pohrůžkou omezení osobní svobody k prokázání totožnosti a bránili prvnímu navrhovateli využít práva na právní pomoc při projednávání podezření z přestupku. Nabyli přesvědčení, že tím bylo porušeno ústavně zaručené právo prvního stěžovatele na právní pomoc podle d, porušena ústavně zaručená práva obou stěžovatelů podle a y ČR a a d. Navrhli, aby Ústavní soud vyslovil uvedené porušení práv a Policii České republiky, zakázal pokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatelů způsobem výše uvedeným. Dále uvedli, že si na postup policistů stěžovali, jejich stížnost však nebyla vyřízena k jejich spokojenosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y [ odst. l písm. a) ].

Z obsahu stížnosti a listin, předložených Ústavnímu soudu zástupcem navrhovatelů, bylo zjištěno, že oznámení přestupku, kterého se měl dle sdělení Policie České republiky, ze dne 22. července 1997 dopustit stěžovatel T. H., bylo odloženo, o čemž byl jmenovaný vyrozuměn dne 21. srpna 1997 Policií České republiky, byla adresována stížnost, týkající se postupu policistů dne 22. července 1997 při silniční kontrole prvního stěžovatele za účasti M. Š. O výsledku jejího prošetření bylo stěžovateli vedoucím oddělení stížností a kontroly Policie České republiky, zasláno dne 2. září 1997 vyrozumění.

S ohledem na výše uvedené a na tvrzení stěžovatelů, že se cítí postupem Policie ČR, tedy jednáním dne 22. července 1997, dotčeni na svých právech, zaručených jim a 4 y ČR, , odst. l a d, byla stížnost, v souladu s odst. l písm. c) , jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.

Ve stížnosti namítaný rozpor v postupu orgánu státu s a 4 y, jakož i s , a s d není dán. Tato ustanovení totiž neuvádí samostatná jednotlivá základní práva, ale stanoví pouze nutnost ukládat obecné povinnosti toliko na základě zákona při zachování základních práv a svobod. Domáhat se jich proto lze pouze v návaznosti na další konkrétní základní práva a svobody, zakotvená v ě, v d nebo v mezinárodních smlouvách ve smyslu y, jestliže k jejich porušení došlo. (Rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

.) Konečně ani rozpor s d v označeném postupu orgánu státu shledán nebyl, jestliže si, jak vyplývá z obsahu samotného návrhu, první stěžovatel právní pomoc zmocněním druhého stěžovatele zajistil, přičemž v tom mu nepochybně bráněno nebylo.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, rozhodl tak, jak ve výroku obsaženo [ odst. l písm. c) ].

V Brně 26. listopadu 1997