Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 240/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti N.V.D., zastoupeného advokátem JUDr. B.G., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 1997, sp. zn. , ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 5. 1997, sp. zn. ,

t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Ústavnímu soudu byla dne 8. 7. 1997 doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím s tvrzením, že došlo k porušení y, a 5 a d ( dále jen "Listina" ). Napadeným rozhodnutím

Městského soudu v Praze byla zamítnuta stížnost stěžovatele jako obviněného proti rozhodnutí Obvodního soudu v Praze 7, kterým byla prodloužena lhůta trvání vazby o jeden měsíc, tedy do 24. 6. 1997, a to z důvodů podle § 67 písm. a) a b) trestního řádu.

Stěžovatel je toho názoru, že další prodloužení vazby není

založeno na uvedení konkrétních skutečností zakládajících obavu a tedy i zákonný důvod k útěkové a koluzní vazbě. V této souvislosti odkazuje na příslušná ustanovení trestního řádu a na nálezy č. 214/1994 Sb. a č. 293/1996 Sb. K tomu pak dodává, že od doby, kdy byl vzat do vazby, tj. dne 24. 8. 1996, se po dobu tří následujících měsíců nekonal žádný vyšetřovací úkon a že samotný záznam o sdělení obvinění nevyhovuje požadavkům § 160 odst. 1 tr. řádu. Stěžovatel dále poukazuje na to, že trestní řízení probíhá s průtahy a trpí závažnými a neodstranitelnými procesními vadami, což je zaviněno postupem vyšetřovatele a nezákonným získáním důkazů, k čemuž pak bylo vedeno řízení o ústavní stížnosti a rozhodnuto nálezem ze dne 22. 5. 1997,

sp. zn.

, o zrušení příkazů k domovní prohlídce. Jako další námitku k tvrzenému porušení ústavního práva pak stěžovatel uvádí skutečnost, že o návrhu státního zástupce na prodloužení vazby rozhodoval jiný nežli zákonný soud a zákonný soudce. Za zákonný soud stěžovatel považuje Obvodní soud pro Prahu 6, který vydal usnesení o jeho vzetí do vazby dne 25. 8. 1996, sp. zn. , a nikoli Obvodní soud pro Prahu 7. V tomto směru se pak dovolává nálezu ze dne 22. 2. 1996,

sp. zn.

. Stěžovatel proto žádá, aby Ústavní soud vydal nález, v němž bude konstatovat stěžovatelem namítaná porušení ústavně zaručených základních práv a svobod a obě napadená rozhodnutí zruší.

V souladu s postupem stanoveným v ustanovení , o Ústavním soudu, si soudce zpravodaj vyžádal od účastníků a vedlejšího účastníka vyjádření. Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze ve svém vyjádření ze dne 26. 8. 1997 plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o důvody vazby útěkové a koluzní. K námitce ohledně údajných průtahů ve vyšetřování pak uvedla, že některé z průtahů byly zaviněny obstrukcemi ze strany obhájců a že vzhledem k rozsáhlosti věci co do počtu pachatelů a náročnosti prováděných úkonů, a to zejména výslechů obviněných za účasti tlumočníků, nedošlo ve věci k podstatným průtahům. Pokud pak jde o námitku vztahující se ke sdělení obvinění, měl se obhájce

2

stěžovatele v tomto směru podle Městského soudu v Praze obrátit na příslušného státního zástupce. K poslední výtce, že o návrhu rozhodoval jiný než zákonný soud a zákonný soudce, konstatuje, že se jedná o mylný právní výklad obhájce, který zcela pomíjí ustanovení § 26 odst. 2 věta druhá trestního řádu. Předsedkyně senátu má za to, že k porušení zákona nedošlo.

Obvodní soud pro Prahu 7 jako další účastník ve svém vyjádření podaném dne 28. 8. 1997 uvedl, že obdobné výtky zdlouhavého a nezákonného postupu orgánů policie při vyšetřování trestné cennosti stěžovatele jsou obsahem všech podání a opravných prostředků, a proto se k nim nevyjadřuje. K uváděné místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 7 pak poukazuje na to, že shodná problematika byla předmětem podané ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn.

, a má tedy za to, že nebyla porušena práva stěžovatele podle y. Z výše uvedených důvodů proto navrhuje ústavní stížnost zamítnout.

Vedlejší účastník, Obvodní státní zastupitelství, ve svém vyjádření ze dne 27. 8. 1997 uvedl, že žádost o prodloužení vazební lhůty byla odůvodněna tím, že vazební důvody podle § 67 písm. a) a b) tr. řádu trvají i nadále. Obviněnému N.V.D. skončilo povolení k pobytu cizince na území ČR již v roce 1996, stejně jako dalším spoluobviněným. Vazební důvod podle § 67 písm. b) tr. řádu byl odůvodněn tím, že obvinění jsou stíháni pro jednání, kterého se dopustili ve spolupachatelství, k trestní činnosti vypovídali rozdílně, měnili své výpovědi a byla důvodná obava, že při pobytu na svobodě by mařili vyšetřování tím, že by navzájem ovlivňovali své výpovědi. Důvodem k prodloužení vazby byla nutnost vrácení vyšetřovacího spisu k doplnění podle § 174 odst. 2 písm. d) tr. řádu mimo jiné také proto, že obviněný trval na účasti svého obhájce JUDr. B.G., při seznámení se s výsledky vyšetřování. Ten, ačkoliv byl řádně a včas vyrozuměn, se nedostavil a se spisem se neseznámil. Závěrem svého vyjádření pak vedlejší

3

účastník uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 4. 7. 1997, sp. zn. , rozhodl podle § 72 odst. 1 tr. řádu o propuštění všech obviněných z vazby na svobodu a podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. Řádu vrátil věc státnímu zástupci k došetření.

Ústavnímu soudu byl dne 22. 9. 1997 doručen přípis právního zástupce stěžovatele, ve kterém uvádí, že stěžovatel byl propuštěn z vazby na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 7. 1997, sp. zn. , a zároveň jeho trestní věc vrácena státnímu zástupci k došetření s odůvodněním, že není v dokumentačním materiálu žádný důkaz a nelze k tíži obviněných, kteří jsou ve vazbě více jak deset měsíců, jim přičítat neúplné a nesprávné objasnění obvinění, které jim bylo kladeno za vinu. To podle právního zástupce potvrzuje tvrzení stěžovatele o tom, že vazba v jeho věci je nedůvodná, časově nepřiměřená a v přímé souvislosti s průtahy a procesními pochybeními ze strany orgánů činných v trestním řízení.

Ústavní soud náležitě posoudil vznesené námitky, avšak nedospěl k závěru, že stěžovatel by byl dotčen na ústavně garantovaných právech či svobodách, které namítal. Podstatu ústavní stížnosti lze totiž spatřovat v nesouhlasu s trváním vazebních důvodů založeném na opakujících se námitkách obsažených již v řízení přípravném a stejně tak i v řízení o ústavní stížnosti, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 8. 1997,

sp. zn.

, odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. Přesto považuje Ústavní soud za potřebné opětovně zdůraznit, že výklad "konkrétních skutečností" odůvodňujících vazbu je především věcí obecných soudů. Ty musí při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace té které věci v průběhu trestního řízení posoudit, zda další trvání důvodů vazby, popř. zda vazba vůbec, je opatřením nezbytným k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Kritéria pro toto

4

posouzení je třeba vyvodit vždy z povahy trestní věci a osoby obviněného či obžalovaného, jeho osobních poměrů a rozsahu potřebného dokazování. Nakonec i výsledkem nezávislého rozhodování soudu v tomto směru je skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl dne 4. 7. 1997 o propuštění stěžovatele na svobodu.

K další námitce stěžovatele ohledně vadného záznamu o sdělení obvinění, které podle jeho názoru neobsahuje skutkové okolnosti zakládající úmyslné zavinění, lze konstatovat, že Ústavní soud za daných okolností není oprávněn toto posuzovat a tak zasahovat do činnosti obecného soudu, neboť jen ten je povolán k tomu, aby rozhodl o vině a trestu za trestný čin. Rovněž nemůže obstát ani námitka ohledně průtahů v řízení, neboť Ústavní soud zde neshledal nic, co by překračovalo meze ústavnosti. Pokud jde o poslední tvrzení týkající se porušení práva na zákonného soudce, k obdobné námitce se Ústavní soud vyjádřil již v usnesení ze dne 21. 8. 1997,

sp. zn.

, a nesdílí proto názor stěžovatele, že postup soudu ve smyslu ustanovení § 26 tr. řádu byl neústavní.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj rozhodl o podané ústavní stížnosti tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. 11. 1997

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj