Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 353/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M.R., zastoupené advokátem JUDr. V.P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 1997, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 27. 11. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ( al. 1 ), avšak formálně vadnou, ústavní stížností ( cit. zák.) napadla stěžovatelka pravomocné usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 1997 (ve věci Okresního soudu Brno-venkov) a tvrdila, že tímto rozhodnutím označený soud jako soud odvolací porušil její ústavně zaručená základní práva daná jak u republiky ( úst. ), tak d ( ); aniž by blíže svá tvrzení stran porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelka rozvedla, navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí obecného soudu svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

111. ÚS 353/97 1

Jak z odůvodnění ústavní stížnosti, tak z odůvodnění jí napadeného rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy ve dvou stupních zamítly její návrh na povolení obnovy řízení vedeného před obecným soudem I. stupně (pod sp. zn. ), když byly dospěly ke shodnému názoru, že zákonný důvod pro povolení obnovy řízení ( ) dán není, že ani z nálezu Ústavního soudu (ve věci ) nelze takový zákonný důvod vyvodit, a to jednak pro povahu věci, v níž byl tento nález vydán (obecný soud I. stupně), jednak proto, že jeho právní názory samy o sobě nejsou pro obecné soudy obecně (absolutně) závazné.

Právě proti posléze uvedeným závěrům obecných soudů stěžovatelka brojí, majíc za to, že dříve zmíněný nález dotýkající se byt' v restituční věci "nesplnění obecné poučovací povinnosti soudu" (stěžovatelka ve své náhradové věci nesprávně jako odpůrce označila "Městský úřad v R.", ačkoli správně měl její návrh směřovat proti obci R.), jako zřejmě ve výkladu ústavně právních otázek pro orgány veřejné moci obecně závazný, již sám o sobě představuje [patrně v intencích ust. ] důvod pro to, aby jiné pravomocně skončené řízení bylo obnoveno.

I když lze připustit, že co do závaznosti nálezů Ústavního soudu (s ohledem na ust. úst. ) se část nauky přiklání k názoru naznačenému v ústavní stížnosti, nejde až dosud o stanovisko - především v praxi Ústavního soudu - výlučné; touto otázkou závaznosti ústavních nálezů však v posuzované věci není třeba se zabývat, neboť i kdyby byla zodpovězena ve prospěch stěžovatelky, nic by to neměnilo na zásadě, že - s výjimkou rozhodování v trestním řízení ( ) - nálezy Ústavního soudu nepůsobí zpětně ( cit. zák.), nehledě již ani k tomu, že právní režim plynoucí z hlavy druhé oddílu prvého (č. - řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů) platí výlučně pro řízení v něm uvedená a nelze jej proto vztáhnout na řízení upravená v dalších oddílech označeného zákona, tedy ani na řízení o ústavních stížnostech, jak opačně se stěžovatelka mylně domnívá.

Jestliže tedy stěžovatelka opomněla v původním řízení proti pravomocnému rozhodnutí, jimž řízení pro dříve naznačený nedostatek podmínek řízení ( ) bylo zastaveno, bránit se v zákonem předepsané lhůtě ( al. 1 ) ústavní stížností, nelze tento nedostatek napravit návrhem ve smyslu

2

Z těchto důvodů byla proto posuzovaná ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou, když zjevnost této neopodstatněnosti spočívá v samotných důvodech ústavní stížnosti a především v povaze věci, jak na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [ ], jak ve znělce tohoto usnesení se stalo, aniž by se jevilo účelné vésti stěžovatelku k odstranění již dříve zmíněných formálních vad jejího podání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 27. 11. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR

3