Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 121/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele J.P., invalidního důchodce, zastoupeného JUDr. M.N., o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 11. 1996, sp. zn. , a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1997, sp. zn. ,

t a k t o

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Podáním došlým Ústavnímu soudu dne 9. 4. 1997, doplněným podáním ze dne 17. 7. 1997, případně dalšími přípisy zaslanými Ústavnímu soudu, podal stěžovatel návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 11. 1996, sp. zn. , jakož i zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1997, sp. zn. . Uvádí v něm své námitky spočívající v porušení jeho práva na spravedlivý proces, přičemž velmi obsáhle

1

se zabývá hodnocením jednotlivých důkazů provedených v předmětném řízení a dovozuje, že oba soudy porušily základní zásady trestního práva, zejména podle § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu. Má za to, že soudy se neřídily zákonem, jak je k tomu zavazuje y ČR, a porušily d, neboť stěžovatele zbavily osobní svobody v nespravedlivém procesu jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.

Stěžovatel tedy namítá porušení práva na spravedlivý proces, které je zahrnuto zejména do a d, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Dle principů práva na demokratický proces, vtěleného do d, se každý může stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům; veřejnost může být vyloučena jen ve stanovených případech. Pokud jde o hodnocení jednotlivých provedených důkazů, z ústavního principu nezávislosti soudu plyne také zásada volného hodnocení důkazů podle vlastního vnitřního přesvědčení orgánu činného v trestním řízení při pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Jestliže obecné soudy při své rozhodovací praxi respektují základní zásady trestního řízení, Ústavní soud nehodnotí již obecným soudem provedené hodnocení důkazního řízení, a to dokonce obvykle ani v tom případě, kdyby se sám s tímto hodnocením neztotožňoval. V tom směru existuje již i konstantní judikatura Ústavního soudu ČR.

Podle y ČR je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Podle y ČR rozhoduje Ústavní soud také o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Přitom Ústavní soud vychází z principu, že své přezkumné pravomoci vykonává, došlo-li k porušení základního

2

práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Návrh ústavní stížnosti, jak již bylo uvedeno, vytýká napadeným rozhodnutím vady ve způsobu hodnocení jednotlivých provedených důkazů. Z titulu námitek předložených stěžovatelem, ani z podání stěžovatele a z podkladů, které byly předloženy, však Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavněprávních principů a dospěl k závěru, že stěžovatel předložil návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné. Odvolání stěžovatele na y ČR není případné a z průběhu trestního řízení pochybení soudců v tomto směru nevyplývá; odvolání na porušení d není podložené, protože k omezení osobní svobody stěžovatele došlo v rámci řádně provedeného trestního řízení a na základě dvouinstančního soudního rozhodnutí.

Proto soudce zpravodaj podle , o Ústavním soudu, návrh stěžovatele mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 1997 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu