Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 265/97

-17

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů 1) P.S., 2) M.S., 3) S.V., zastoupených advokátem JUDr. J.Č., o návrhu ze dne 21. července 1997, t a k t o :

Návrh se o d m í t á.

Odůvodnění

Návrhem, předaným k doručení Ústavnímu soudu 22. července 1997, se stěžovatelé domáhali přezkoumání postupu orgánů činných v trestním řízení, vedeném proti jejich osobám. Uvedli, že dne 11. prosince 1996 byli všichni zadrženi vyšetřovatelem, a to S.V. v 17.55 h, M.S. ve 20.50 h a P.S. ve 22.40 h. Teprve dne 12. prosince 1996 podal okresní státní zástupce návrh Okresnímu soudu v Ústí nad Labem na jejich vzetí do vazby, o návrhu soud rozhodl dne 13. prosince 1996. Nabyli přesvědčení, že od doby jejich zajištění pro podezření ze spáchání trestného činu, do doby, než byli formou návrhu na vzetí do vazby předáni soudu, uplynulo více než 24 hodin. Proti rozhodnutí o vzetí do vazby si navrhovatelé stížnost nepodali, poněvadž neměli zvoleného obhájce a k jeho ustanovení došlo až poté, co byli vzati do vazby. Teprve při seznámení se spisem po ukončení vyšetřování a právním poučení, kterého se jim od jejich obhájce dostalo, stěžovatelé zjistili, že v souvislosti s jejich zajištěním a následným zadržením byla překročena lhůta 24 hodin, ve které měli být bud' propuštěni na svobodu nebo předáni soudu, došlo k porušením jejich ústavně zaručených práv. Proto 3. dubna 1997 podali ve smyslu § 72 odst. 2 tr. řádu žádost o propuštění z vazby, neboť jiný

-18

procesní prostředek, který trestní řád k ochraně jejich práv poskytuje,, již neměli k dispozici. V žádosti na pochybení a porušení ústavních principů, zakotvených v , 3 a 5 d poukázali, k propuštění však nedošlo, když Okresní soud v Ústí nad Labem jejich žádost zamítl. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -19, ze dne 28. května 1997, byla stížnost, směřující proti rozhodnutí soudu I., stupně zamítnuta. Stěžovatelé dále poukázali na nález Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 1996 ve věci

sp. zn.

, kterým bylo rozhodováno o ústavní stížnosti, směřující rovněž proti postupu soudu při nařízení vazby a při počítání 24 hodinové lhůty podle § 75 a 76 tr. řádu. Podle jejich přesvědčení se měly soudy nálezem Ústavního soudu řídit i když nebyl vyhlášen ve Sbírce zákonů. Poněvadž však, dle jejich mínění, soudy rozhodly v rozporu s obsahem nálezu, navrhli, aby Ústavní soud stížnosti vyhověl a zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. května 1997, č. j. -19.

Předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem v podání ze dne 15. září 1997 vyjádřil pouze své stanovisko k obecné závaznosti a vykonatelnosti nálezů Ústavního soudu.

Ústavní stížnost jsou oprávněny podat fyzické nebo právnické osoby, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, ,jehož byly účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno jejich základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný , ]. Z obsahu stížnosti, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -19 a spisu Okresního úřadu vyšetřování Policie ČR ČVS: OVV-1122/30-96 bylo zjištěno, že k zadržení stěžovatelů došlo v době označené v návrhu, k rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem o jejich vzetí do vazby pak 13. prosince 1996, přes poučení o možnosti opravného prostředku proti usnesení soudu však stížnost nepodali. Krajský soud v Ústí nad Labem dne 28. května 1997 zamítl stížnost stěžovatelů, která směřovala proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. dubna 1997, č. j. -8, když označený soud I. stupně zamítl žádost stěžovatelů (obviněných) o propuštění z vazby na svobodu. Odvolací soud také odůvodnil, proč neshledal žádost obviněných opodstatněnou a proč je pokračování vazby nezbytné ,pro probíhající trestní řízení. Vyjádřil se i k jejich námitce, týkající se vzetí do vazby, které obvinění považovali za protiústavní. Dále bylo zjištěno, že stížnost navrhovatelů směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústi nad Labem ze dne 28. května 1997, č. j. .

Ústavní soud pro výše konstatovaná zjištění a pro stanovisko, které zaujal ve věci

sp. zn.

a

, shledal stížnost zjevně neopodstatněnou [ ].

Tvrzené porušení práv stěžovatelů, zakotvených v , 3 a 5 d, měli navrhovatelé možnost namítat cestou ústavní stížnosti v návaznosti na procesní prostředky, směřující proti rozhodnutí o vzetí do vazby, tj. proti rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. prosince 1996. Stěžovatelé proti označenému rozhodnutí však ve lhůtě stížnost k odvolacímu soudu nepodali, stalo se pravomocné a vykonatelné a v řízení o žádosti o propuštění z vazby pak soudy nebyly oprávněny uvedené rozhodnutí přezkoumávat. Z tohoto důvodu se pak nelze ani v ústavní stížnosti dovolávat rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, v němž

2

bylo vysloveno, že nezapočítání doby zajištění do doby zadržení je v rozporu.s d.

S ohledem na výše uvedené rozhodl Ústavní soud tak, jak ve výroku obsaženo - návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 11. listopadu 1997

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj