Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 373/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. listopadu 1997 ve věci ústavní stížnosti obce L., zastoupené advokátem JUDr. J.S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 1997, čj. -26,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, potvrzujícímu rozhodnutí Okr.ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 14. 5. 1996, čj. 1408/96-3, o tom, že J.H., H.P. a J.V. jsou spoluvlastníky nemovitosti, ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označené, stěžovatelka uvádí, že citovanými rozhodnutími došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, zakotvených v ustanoveních článku 11 odst. 1, 4 d a článku 95 odst. 1 y ČR. Stěžovatelka nabyla předmětné nemovitosti na základě , který nabyl účinnosti dnem 23. 5. 1991, zatímco této účinnosti nabyl teprve dne 24. 6. 1991.

- 2 -

Stěžovatelku nelze proto zavazovat k bezúplatnému vydání nemovitosti jinému subjektu, byt' restituentovi, neboť by šlo o zbavení legálně nabytého vlastnického práva bez náhrady, což náš ústavní řád nepřipouští. V projednávané věci bylo znaleckými posudky prokázáno, že došlo k zásadní přestavbě restituované nemovitosti, neboť původní, zcela jednoduchá, stavební konstrukce stodoly musela být doplněna technicky i finančně náročnými stavebními konstrukcemi potřebnými pro přizpůsobení stavby provozu autoopravárenství. Po provedené přestavbě nemovitost navíc již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby, neboť krajským soudem uváděné opravárenství zemědělských strojů nelze za součást takové výroby považovat. Ze všech uvedených důvodů domáhá se stěžovatelka zrušení napadeného rozsudku.

Vztah , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, k zákonu ČNR č. , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, s kteroužto otázkou přichází stěžovatelka teprve v ústavní stížnosti, je v soudní praxi konstantně řešen stanoviskem obecných soudů, že obce se v případě restituovaného majetku jeho vlastníky nestaly a oprávněným osobám vydávají nemovitosti za stát z titulu, že je ke dni 24. 6. 1991 držely. Stěžovatelčina námitka může v tomto směru i podle názoru Ústavního soudu stěží obstát, a to i kdyby bylo možno vyložit vztah ustanovení zákona ČNR č. a tak, že obce se staly vlastníky i těch nemovitostí, na něž byly po účinnosti zákona o půdě posléze uplatněny restituční nároky.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě Ústavní soud zjistil, že podle názoru tohoto soudu vzhledem k výsledkům znaleckého dokazování k zásadní přestavbě restituované nemovitosti tak, aby tato ztratila charakter stavby, již nesouvisející s předmětem zemědělské výroby, nedošlo. Jak krajský soud zjistil z posudku znalce, nenastala podstatná (nadpoloviční) změna v dlouhodobé životnosti u žádného z prvků, přičemž nelze mít pochyb ani o tom, že i v současné podobě, v jaké slouží autoopravárenství, může sloužit i zemědělské činnosti,

totiž k opravě zemědělských strojů.

Uvedené závěry krajského soudu jsou zcela v souladu s konstantní judikaturou, podle které pro úvahu o zásadní přestavbě (v jejímž důsledku došlo nebo mohlo dojít ke ztrátě původního stavebně technického charakteru stavby) je nutno mít bezpečně ověřeno, zda

3 -

alespoň u jednoho z prvků dlouhodobé životnosti došlo k obměně reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku objektu. Z obdobných úvah vycházel i Ústavní soud kupř. ve věci

sp. zn.

tohoto soudu, kdy současně uvedl, že při hodnocení souvislosti se zemědělskou výrobou je třeba mít na zřeteli cíle zemědělské výroby, které však svou povahou jsou krátkodobé a proměnné. Pojem zásadní přestavba je třeba podle uvedeného názoru ústavního soudu vykládat restriktivně, a to také proto, že samotná vázanost na zemědělskou výrobu je zásahem do práv restituenta, který by, nebýt způsobené křivdy, mohl dnes se svým majetkem provozovat v zásadě jakoukoli, tedy i nezemědělskou, činnost. K uvedenému ústavní soud navíc dodává, že z ústavního principu nezávislosti soudu vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů. Jestliže soud při svém rozhodování respektuje, jak se v posuzované věci také stalo, podmínky dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu hodnotit hodnocení důkazů tímto soudem.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry jsou podle názoru Ústavního soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 1997

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj