Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 385/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 20. listopadu 1997 ve věci ústavní stížnosti V.K., zastoupeného advokátkou JUDr. V.R., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 8. 1997, čj. -36, -19, rozhodnutí Okr.ú., referátu pozemkového úřadu, ze dne 12. 8. 1996, čj. Poz.3845/98/96/203, a postupu Ministerstva zemědělství, ústředního pozemkového úřadu,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V předčasně podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové, Okr.ú. v Ú., referátu pozemkového úřadu, jakož i postupu Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu, stěžovatel uvádí, že napadenými rozhodnutími byl zkrácen na svých u zaručených právech, zakotvených v článku 36 odst. 1 d. Nezákonnost těchto rozhodnutí spatřuje zejména v tom, že podle ustanovení zákona č. 22911991 Sb. jediným orgánem pravomocným rozhodnout o charakteru majetku, na který se vztahuje tento zákon, je ústřední

2 -

orgán státní správy. Ministerstvo zemědělství ČR však o charakteru majetku, o němž je veden spor, rozhodnout odmítlo s odůvodněním, že v této věci bylo již soudem rozhodnuto ve věci sp. zn. Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, v níž se stěžovatel bez úspěchu domáhal vydání nemovitostí podle Okr.ú., referát pozemkového úřadu, rozhodl na základě shora uvedeného názoru Ministerstva zemědělství ČR, obsaženého v jeho dopise ze dne 19. 7. 1996, čj. 2532/96-1000, a dále se věcí již nezabýval, stejně jako Krajský soud v Hradci Králové, podle jehož názoru rozhodnutí ústředního orgánu by v daném případě bylo již nadbytečné. Z uvedených důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí a dále toho, aby Ministerstvu zemědělství ČR bylo uloženo posoudit charakter restituovaného majetku.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 21. 5. 1992, čj. -15, byl zamítnut návrh stěžovatele, kterým se domáhal uložení povinnosti k uzavření dohody a k vydání nemovitostí, a to domu čp. 204 se stavební parcelou č. 241 a garáže na stavební parcele č. 347 k. ú. L. V důvodech tohoto rozsudku okresní soud mimo jiné konstatoval, a to vzhledem ke vznesené námitce odpůrce ZL., že vydání předmětných nemovitostí nespadá pod režim , a to proto, že dům čp. 204 byl zbudován jako pekárna s provozními místnostmi, obchodem a obytnou částí a tomuto účelu také sloužil. Pokud u předmětného domu byly i prostory, z nichž by bylo jinak možno usuzovat spíše na zemědělský majetek, sloužily tyto především k zajišťování provozu pekařské živnosti. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11. 9. 1992, čj. -24, napadený rozsudek potvrdil s tím, že v podstatě přejímá jako správná, v něm uvedená, skutková zjištění a právní závěry. Okr.ú., referát pozemkového úřadu, v napadeném rozhodnutí s poukazem na obsah citovaného spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí uvedl, že stěžovatelově nároku na vydání předmětných nemovitostí nelze vyhovět proto, že na tyto nemovitosti se nevztahuje zákon o půdě. Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozhodnutím toto rozhodnutí Okr.ú. ze shora již uvedených důvodů potvrdil.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem a závěrům nesdílí Ústavní soud názor stěžovatelův, že by napadenými rozhodnutími, případně postupem Ministerstva zemědělství ČR, bylo porušeno některé z jeho ústavně zaručených práv. Z ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve

3 -

znění pozdějších předpisů, vyplývá, že příslušné ústřední orgány rozhodují o tom, zda se jedná o nemovitosti, na které se vztahuje tento zákon, pouze v pochybnostech, které však vzhledem k výsledkům řízení, vedeného u Okresního soudu v ústí nad Orlicí ve věci sp. zn. ani podle názoru Ministerstva zemědělství již nebyly na místě. Navíc i v právní teorii se nyní spíše prosazuje názor, že v případech spadajících do režimu části II zákona o půdě, kdy je rozhodováno pozemkovým úřadem podle § 9 zákona o půdě, by tyto pochybnosti měly být řešeny přímo pozemkovým úřadem v rámci řízení podle § 9 tohoto zákona, nikoli v řízeních podle § 17 odst. 6 zákona (JUDr. I.P.: Restituce majetku podle zákona o půdě, Praha 1997, str. 126). Pozemkový úřad však dospěl k již konstatovanému závěru o nedostatku podmínek k aplikaci zákona o půdě.

Ze všech uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním

soudu, odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 1997

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj