Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 340/97

-10

ČESKÁ R E P U B L I K A

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele L.M., zastoupeného advokátkou JUDr. E.S., o návrhu ze dne 12. září 1997, t a k t o :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené v , se stěžovatel domáhal přezkoumání postupu Městského soudu v Praze ve věci určení výživného pro nezletilé děti a zrušení Jeho rozsudku č. j. -121, ze dne 27. května 1997. Uvedl, že mu byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilých dětí částkami, které neodpovídají jeho skutečným možnostem a uložená povinnost je tak v hrubém rozporu jak se zákonem o rodině tak s , , a 6 d. Poukázal také na své přesvědčení, podle něhož zákon o rodině nemá pro stanovení žádné meze, a proto při určení výživného záleží pouze na momentálním rozpoložení soudce, jak rozhodne.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [ a ].

Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. bylo zjištěno, že rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. -121, ze dne 27. května 1997, byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně, jímž byl stěžovatel zavázán přispívat na výživu nezletilých dětí zvýšeným výživným od 1. září 1995 částkou 1.200,- Kč pro nezletilou L., částkou 1.100,- Kč pro nezletilou V., a rozsudek, vztahující se k úhradě dlužného výživného ve splátkách. Změněn byl pouze výrok o dlužném zvýšeném výživném za dobu od 1. ledna 1995 do 31. května 1997. Rozsudek byl odůvodněn důkazy

-11

o rozsahu potřeb nezletilých dětí a o možnostech a schopnostech obou rodičů na zajištění těchto potřeb, a tedy na zajištění nejpříznivějších podmínek pro zdárný vývoj nezletilých, přispívat (§ 26 odst. 3, § 85 odst. 2 zák. o rodině). Ústavní soud neshledal, že by se obecné soudy v řízení o výživném a ve svých rozhodnutích dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když po provedeném dokazování a hodnocení důkazů uložily stěžovateli povinnost přispívat na zvýšené potřeby nezletilých dětí zvýšeným výživným s účinností od 1. září 1995. Konečně je třeba uvést, že pro určení výše výživného, odpovídajícího schopnostem a možnostem povinného a potřebám oprávněných (§ 26 odst. 3 a § 85 odst. 2 zák. o rodině) soudy, tak jak jim ukládá § 132 obč. soudního řádu, provedené důkazy zhodnotily podle své Úvahy, jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Proto nebylo shledáno, že by určily rozsah vyživovací povinnosti stěžovatele "na základě momentálního rozpoložení soudce", jak ve stížnosti navrhovatel uvedl. Meze vyživovací povinnosti, o nichž stěžovatel v návrhu uvádí, že zákonem o rodině nejsou dány, jsou určeny právě výše citovanými ustanoveními zákona o rodině,-tj. § 26 odst. 3, podle něhož soud při rozhodování o právech a povinnostech rodičů k nezletilým dětem přihlíží k tomu, aby byly zajištěny co nejpříznivější podmínky pro jejich zdárný vývoj, a § 85 odst. 2, který ukládá rodičům přispívat na výživu dětí podle svých schopností a možností.

Pro výše uvedená zjištění a konstatování byla stížnost, jako zjevně neopodstatněná, v souladu s odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 20. listopadu 1997

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj

2