Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 32/97

J

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci M.V. a J.V., oba zastoupeni advokátem JUDr. R.V., o stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 18. 10. 1996, t a k t o :

Návrh se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé se svým návrhem domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 18. 10. 1996, kterým byl zamítnut návrh na určení, že jsou vlastníky rodinného domu čp. 28 v obci B., S.M., k. ú. M.V.

Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že uvedeným rozhodnutím byl porušen d (dále jen ), dle kterého má každý právo vlastnit majetek, neboť stěžovatelka V. uzavřela kupní smlouvu ze dne 12. 3. 1968 před státním notářem způsobem, jehož platnost či relevanci nebyla

1

schopna, stejně jako druhý stěžovatel, posoudit, čímž byl završen úmysl účastníků prodat a koupit předmětnou nemovitost, to vše za účasti státního notáře, jemuž uhradili i poplatek za registraci, nelze tedy navrhovatelům dle jejich názoru upřít dobrou víru v tom smyslu, že došlo k uzavření perfektního právního úkonu, obecně pak k naplnění institutu vydržení, za podmínek platného občanského práva.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, ani vrcholem soustavy obecných soudů, a proto nemůže nad jejich činností vykonávat přezkumný dohled, ledaže by došlo k porušení principů obsažených v hlavě páté y.

Z ústavního principu nezávislosti soudů ( y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( ),

jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují podmínky

zakotvené v , nespadá do pravomoci Ústavního soudu

"hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy. Uvedené se plně vztahuje i na projednávanou věc. Obsah spisu Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. , nasvědčuje tomu, že obecné soudy při rozhodování o návrhu na určení vlastnictví v důsledku vydržení předmětných nemovitostí provedly celou řadu důkazů, mimo jiné též kupní smlouvou ze dne 12. 3. 1968 uzavřenou s výhradou přístupu J.V. a J.F., kde se v č1. 8 výslovně uvádí, že kupní smlouva nabude platnosti dnem registrace; notářským zápisem, v němž je výslovně formulovaný požadavek na registraci právě po přistoupení J.V. a J. F., a konečně též samotným výslechem navrhovatelů, kteří hovořili o své bezvýsledné snaze vypátrat J.F., tedy o snaze naplnit výhradu přístupu, a při hodnocení takto provedeného dokazování postupovaly v souladu s Dospěl-li proto Krajský soud v Ostravě tímto procesním postupem k závěru, že navrhovatelé neprokázali dobrou víru, potom posouzení vydržení, resp. závěr o tom, že k vydržení nedošlo, je třeba považovat za součást nezávislosti soudního

2

rozhodování.

Jinými slovy, skutečnost, že soudy nevyhověly návrhu navrhovatelů a vyslovily právní názor, se kterým se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.

Z důvodu shora uvedeného a vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo porušení principů upravených v hlavě páté y, nezbylo ústavnímu soudu, který je toliko orgánem ústavnosti, než ústavní stížnost dle odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

K námitce navrhovatelů ohledně porušení y Ústavní soud uvádí, že bylo již opakovaně ústavním soudem konstatováno, že uvedené ustanovení chrání vlastnické právo již konstituované a nikoliv tvrzený nárok na ně.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 3. 11. 1997 soudkyně Ústavního soudu