Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 227/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. O.D., zastoupené advokátem JUDr. PhDr. O.Ch., proti Obvodnímu soudu pro Prahu 5, mimo ústní jednání dne 4. 11. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která co do formálních náležitostí vyhovovala podmínkám stanoveným zákonem ( , ), brojí stěžovatelka ve své občanskoprávní věci proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 5 a tvrdí, že tento obecný soud jako orgán veřejné moci porušuje její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces ( d), a to tím, že ve věci ke dni podání ústavní stížnosti (tj. ke dni 27. června 1997) přes četné urgence nenařídil ústní jednání, a to přesto, že důvod, pro který bylo řízení přerušeno (usnesením ze dne 14. prosince 1994) již dávno odpadl; v posléze uvedené skutečnosti spatřuje stěžovatelka naplněny znaky jiného zásahu orgánu veřejné moci, a proto navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem "vyslovil porušení d a aby předběžným opatřením uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby v její věci, vedené pod sp. zn. , v zásahu do jejich práv nepokračoval".

1

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z vyjádření předsedkyně senátu, jehož se ústavní stížnost dotýká a které si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že řízení ve věci stěžovatelky ( ) bylo obecným soudem I. stupně přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí v jiné věci ( ), a to proto, že předmětem řízení jsou tvrzené nemovitosti, resp. je dán obdobný titul. Toto řízení ( ) bylo sice pravomocně skončeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. listopadu 1995 (s právní mocí ke dni 22. ledna 1996), nicméně pro změnu rozhodnutí obecného soudu I. stupně rozhodnutím soudu II. stupně vznikl zákonný důvod pro podání dovolání [ ], jehož žalovaný (B.) využil a tento opravný prostředek podal, takže tato věc po splnění zákonem předepsaných formalit byla dne 27. srpna 1997 postoupena k rozhodnutí dovolacímu soudu.

Vzhledem k tomu, že podle přesvědčení obecného soudu I. stupně ve stěžovatelově věci jeví se neúčelné provádět duplicitní dokazování směřující k prokázání týchž skutečností jako ve věci , tento soud ve věci stěžovatelky ( ) nově rozhodl usnesením ze dne 5. září 1997 tak, že toto řízení se přerušuje do skončení dovolacího řízení ve věci .

Shora naznačeným úvahám a rozvedeným důvodům obecného soudu nelze z ústavně právních hledisek, včetně toho, na které poukazuje stěžovatelka v ústavní stížnosti, nic podstatného vytknout; nejde tedy o průtahy, které by bylo možno označit za zbytečné ( d) a v důsledku toho v nich spatřovat naplnění znaků proti ústavnosti, jak tvrdí stěžovatelka.

Za této situace jeví se proto posuzovaná ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná, a proto nezbylo, než o ní rozhodnout odmítavým výrokem [ ], jak ve znělce tohoto usnesení se stalo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 4. 11.1997 JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR