Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 138/97

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J.J. a V.J., obou zastoupených JUDr. E.K., proti sdělení Katastrálního úřadu P., ze dne 3. 4. 1997, č. j. 858/97-20710, za účasti vedlejšího účastníka obce Ch., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Svou ústavní stížností napadají navrhovatelé sdělení Katastrálního úřadu P., ze dne 3. 4. 1997, č. j. 858/97-20710. Uvedeným sdělením vrátil katastrální úřad navrhovatelům návrh na provedení záznamu vlastnického práva do katastru nemovitostí s poukazem na ustanovení § a 8 , v platném znění.

Navrhovatelé uvádějí, že byli bezpodílovými spoluvlastníky nemovitostí v kat.úz. Ch., domu, se zastavěnou plochou par. č. 453 o výměře 268 m2 a zahrady par. č. 454 o výměře 430 m2, zapsaných na LV č. 10001 pro kat. úz. Ch.

Rozsudkem Okresního soud Plzeň-sever ze dne 8. 2. 1984, sp. zn. , byli stěžovatelé odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky a byl jim uložen trest propadnutí majetku včetně výše specifikovaných nemovitostí.

Usneseními Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 14. 2. 1991, sp. zn. , byl zrušen shora citovaný trestní rozsudek ve smyslu ustanovení , současně byla zrušena všechna další rozhodnutí v téže trestní věci na zrušené rozhodnutí obsahově navazující. Všechna rozhodnutí byla zrušena k datu, kdy byla vydána. Podle bylo trestní stíhání obou stěžovatelů zastaveno.

Na základě těchto rozhodnutí o trestní rehabilitaci soudní požádali oba navrhovatelé návrhem ze dne 10. 3. 1997 Katastrální úřad P. o provedení záznamu vlastnického práva ve prospěch obou navrhovatelů na LV č. 10001 pro kat. úz. Ch. Ve svém návrhu poukázali na nález Ústavního soudu ze dne 11. 7. 1996,

sp. zn.

.

Katastrální úřad P. tomuto návrhu nevyhověl. Formou sdělení stěžovatelům oznámil, že dne 27. 2. 1996 převzal žádost obce Ch. o provedení záznamu, která byla doplněna sdělením Finančního referátu Okresního úřadu P. ze dne 14. 12. 1996, jenž potvrdil, že obec Ch. je vlastníkem nemovitostí, ve vztahu k nimž se navrhovatelé dožadovali provedení záznamu. Vzhledem k ustanovení § a 8 , v platném znění, proto odmítl vyhovět návrhu stěžovatelů a záznam jejich vlastnického práva neprovedl.

Stěžovatelé dovozují, že tímto postupem Katastrální úřad P. porušil právo navrhovatelů zaručené d (dále jen " ") v . Proto stěžovatelé navrhují, aby Ústavní soud vydal nález, jímž stanoví, že pravomocná soudní usnesení podle , o soudní rehabilitaci, vydaná ohledně obou navrhovatelů Okresním soudem Plzeň-sever, která obsahují i výrok o zrušení vedlejších trestu propadnutí majetku, jsou u opravňující provedení záznamu podle ustanovení , v platném znění, Katastrálním úřadem P.

V písemném vyjádření k ústavní stížnosti uvedl Katastrální úřad P., že navrhovatelé nepředložili u, která odpovídá ustanovení § , 8 , v platném znění, popřípadě návrh na vklad dohody o vydání věci do katastru. Pokud je v ústavní stížnosti poukazováno na nález

sp. zn.

, konstatuje Katastrální úřad P., že z ustanovení nevyplývá, že nálezem a právním názorem Ústavního soudu vydaným v určité věci jsou vázány další třetí osoby, které nebyly účastníky řízení. V závěru písemného vyjádření Katastrálního úřadu P. je poukaz na , podle něhož měli navrhovatelé uzavřít dohodu o vydání věci.

Vedlejší účastník obec Ch. uvedl v písemném vyjádření k ústavní stížnosti, že k ní nemá co dodat, pouze upozornil, že objekt je dnes zrekonstruován a sídlí v něm Z.Š. v Ch.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice stěžovatelů s odmítavým stanoviskem Katastrálního úřadu P.ve věci provedení záznamu do katastru na základě soudních rozhodnutí o trestní rehabilitaci soudní, přičemž stěžovatelé poukazují v rámci této polemiky na nález Ústavního soudu z 11. 7. 1996,

sp. zn.

.

K uvedenému nálezu Ústavního soudu zaujal sám Ústavní soud stanovisko dne 11. března 1997 pod sp. zn. . Plénum Ústavního soudu v tomto stanovisku rozhodlo podle ve věci právního názoru IV. senátu Ústavního soudu odchylného od právního názoru Ústavního soudu, vysloveného v nálezu II. senátu Ústavního soudu pod

sp. zn.

. Citovaným stanoviskem pléna Ústavního soudu bylo rozhodnuto, že pravomocná soudní rozhodnutí podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, pokud obsahují rovněž výroky o zrušení vedlejších trestů propadnutí majetku, nejsou u způsobilou být podkladem k provedení záznamu podle ustanovení . o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.

Z odůvodnění citovaného stanoviska pléna Ústavního soudu pak vyplývá, že soudní rozhodnutí podle , o soudní rehabilitaci, by mohla být u způsobilou být podkladem k provedení záznamu v katastru nemovitostí pouze tehdy, pokud by konstituovala nabytí vlastnictví k nemovitostem. Ustanovení 23 odst. 2 však váže úpravu podmínek uplatňování nároků vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku. jakož i způsob náhrady a rozsah nároků na zvláštní zákon, kterým je , o mimosoudních rehabilitacích (§ a 20). Při úvaze o tom, zda citované ustanovení je či není v rozporu zejména s y, je nutno vycházet z toho, že smyslem a účelem tohoto ustanovení je v prvé řadě také ochrana původního vlastníka, a to především vzhledem k možné námitce vydržení. Ustanovení chrání tedy právo každého vlastnit majetek potud, že se mu náhrady dostane v každém případě, i když nikoliv vždy cestou naturální restituce.

Ve smyslu ustanovení je stanoviskem pléna senát v dalším řízení vázán.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost stěžovatelů v této věci je zcela shodná z hlediska své obsahové náplně s podstatou ústavních stížností ve vztahu, k nimž zaujalo plénum Ústavního soudu shora citované stanovisko, je návrh stěžovatelky uplatněný formou ústavní stížnosti nutno považovat za zjevně neopodstatněný. Sdělení Katastrálního úřadu P., jímž odmítl provést záznam v katastru nemovitostí ve prospěch stěžovatelů na základě pravomocného soudního rozhodnutí podle , je v souladu s ustanovením Uvedeným postupem neporušil Katastrální úřad P. y. S poukazem na shora uvedené proto Ústavní soud podle ustanovení , o Ústavním soudu, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 5. listopadu 1997

JUDr. Vladimír Klokočka. DrSc.

soudce Ústavního soudu