Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 379/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 7. listopadu 1997 ve věci ústavní stížnosti Mgr. L.S., zastoupené advokátem JUDr. J.L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 1997, čj. -14,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně stěžovatelka uvádí, že jakkoli z obsahu připojených správních spisů bylo zřejmé, že druhostupňový správní rozhodnutí jí nebylo doručeno a tuto skutečnost nezpochybnil ani krajský soud, nepostupoval tento soud nicméně ve smyslu ustanovení a neuložil správnímu orgánu povinnost doručení tohoto rozhodnutí. Protože tímto postupem krajského soudu bylo porušeno stěžovatelčino základní právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 y základních práva a svobod, jakož i články 90 a 95 y ČR, navrhuje stěžovatelka zrušení napadeného rozhodnutí.

- 2 -

Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala u tohoto soudu návrh na zahájení řízení podle , v němž se domáhala zrušení rozhodnutí bývalého NV, ze dne 13. 4. 1978, čj. ÚP 1644/78, a rozhodnutí ONV ze dne 20. 1. 1978, čj. 328/78, přičemž současně navrhla, aby soud uložil žalovanému povinnost doručit jí druhostupňové rozhodnutí, jež jí nebylo řádně v souladu se doručeno. Krajský soud v Brně napadeným usnesením řízení zastavil ( ), když zjistil, že v předmětném správním řízení bylo se stěžovatelkou jednáno jako s účastníkem řízení a došlo pouze k formálnímu nedostatku v doručení potud, že rozhodnutí správního orgánu druhého stupně bylo vydáno matce stěžovatelky. Přitom z podání stěžovatelky ze dne 16. 12. 1992 (výzva k vydání nemovitostí podle ) je zřejmé, že stěžovatelka měla rozhodnutí o odvolání k dispozici. Soud proto zmíněnou vadu v doručení posoudil ve smyslu ustanovení jako vadu v řízení, která nemohla mít za následek nezákonnost v rozhodnutí samém. Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně Ústavní soud dále zjistil, že podáním ze dne 18. 2. 1992 stěžovatelka a H.P. uplatnily restituční nárok na vydání zemědělského majetku, p. č. 1383 o celkové výměře 5039 m2 v k. ú. S., a to s poukazem na , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Magistrát města Brna, pozemkový úřad, rozhodnutím ze dne 31. 1. 1996, čj. 3158/92, rozhodl tak, že stěžovatelka a H.P. nejsou vlastníky předmětné nemovitosti a nemají nárok ani na náhradu podle , resp. citovaného zákona. Na základě podaného opravného prostředku stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 6. 1996, čj. -15, tak, že napadené rozhodnutí Magistrátu města Brna, pozemkového úřadu, zrušil. V důvodech tohoto rozhodnutí uvedl krajský soud, že povinností odpůrce bude doplnit řízení zjištěním, zda vyvlastňovací řízení skončilo pravomocným rozhodnutím, neboť již ve svém podání ze dne 29. 2. 1996 stěžovatelka namítala, že rozhodnutí o vyvlastnění ze dne 20. 1. 1978, čj. OVÚP 328/78, jí nebylo doručeno. Teprve potom, podle názoru krajského soudu, bude možno posoudit, zda vůbec došlo k přechodu nemovitostí na stát a vkladném případě, z jakého důvodu. Za tohoto stavu věci, kdy probíhá řízení o restitučním nároku stěžovatelky, v němž je předmětem zkoumání i otázka, zda napadené rozhodnutí správního orgánu nabylo právní moci, postrádá napadené rozhodnutí v projednávané věci jakoukoli právní funkci. Účelem ustanovení je totiž v podstatě jen umožnit

ověření, zda jsou splněny předpoklady přezkumu ( ). K tomuto přezkumu však již došlo citovaným

- 3 - IV. OS 379/97

rozhodnutím Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. , který ponechal otevřenu otázku právní moci napadeného rozhodnutí správního orgánu. Má-li být v tomto řízení tato otázka nevyhnutelně znovu přezkoumávána, stěžovatelce v něm tak zůstává zachována možnost uplatnit námitku, že napadené rozhodnutí správního orgánu jí nebylo řádně doručeno s případným tvrzením, jaké právní účinky jsou s tím spojeny.

Uvedené skutečnosti a závěry považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 7. listopadu 1997

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj