Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 258/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele F.V., zastoupeného JUDr. M.F., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 1995, čj. - 77,

t a k t o

Ústavní stížnost se o d m í t á O d ů v o d n ě n í

Ústavní stížností ze dne 17. 7. 1997, došlou Ústavnímu soudu ČR dne 18. 7. 1997, podal stěžovatel Ústavnímu soudu ČR návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 1995, čj. - 77. Jako důvod uvedl, že podal u Okresního soudu v K., pobočka H., žalobu na úhradu částky Kč 37 200,-jako šestinásobku náhrady věrnostního přídavku horníků poté, co s ním byl rozvázán ke dni 31. 3. 1991 pracovní poměr. Okresní soud v K., pobočka H., tuto žalobu rozsudkem ze dne 14. 1. 1993, čj. - 9, zamítl. K odvolání stěžovatele

1

jej Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 4. 1993, sp. zn. , potvrdil, přičemž připustil proti rozsudku dovolání s tím, že se jedná o otázku zásadního právního významu. K dovolání stěžovatele Vrchní soud v Praze obě uvedená rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 17. 9. 1993, sp. zn. , a věc vrátil Okresnímu soudu v Karviné, pobočka Havířov, k dalšímu řízení. Následoval opětovný rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, ze dne 7. 4. 1995, čj. - 61, k odvolání žalované organizace (O.-k.) pak Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem ze dne 17. 5. 1995, sp. zn. , rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Stěžovatel opětovně podal dovolání a Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 26. 3. 1997, čj. - 105, toto dovolání zamítl. Stěžovatel argumentuje tím, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, a to nesprávným výkladem Kolektivní smlouvy na rok 1991, uzavřené mezi odborovou organizací D.D.H. a vedením v. o. j. D.D.H., bylo porušeno jeho ústavní právo na soudní ochranu podle a d. Zdůrazňuje zejména rozpory mezi rozhodnutím dovolacích soudů, a to rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 1993, sp. zn. , a rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 3. 1997, čj. - 105. Podtrhuje, že předmětné řízení trvá již šestý rok.

Podle y je Ústavní soud ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Podle y ČR rozhoduje také o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod.

Při posuzování podané ústavní stížnosti vyšel Ústavní soud z ustanovení , o Ústavním

2

soudu, podle něhož ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná posledním dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. V daném případě se jedná o rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 1995, sp. zn. , který nabyl právní moci dnem 2. 10. 1995. V daném případě však měl stěžovatel ještě k dispozici dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, když ustanovení mu dalo možnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Stěžovatel této možnosti využil a Nejvyšší soud ČR o této věci rozhodl dne 26. 3. 1997.

Ve věci samé stěžovatel namítl porušení a d. Jako rozhodující spatřoval způsob hodnocení důkazu - výkladu Kolektivní smlouvy na rok 1991 uzavřené mezi odborovou organizací D.D.H. a vedením v. o. j. D.D.H. s poukazem na rozdílná stanoviska dovolacích soudů, tj. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 1993, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 3. 1997, čj. - 105, a kromě toho bylo poukázáno na dlouhodobost řízení, nebo řízení trvá již šestý rok.

Ústavní soud vyšel z principu, že své přezkumné pravomoci vykonává především, pokud došlo k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Zjišťoval především, zda v řízení před soudy nebyly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces. Rozsah tohoto práva není možné vykládat tak, jako by garantoval úspěch v řízení. Proto je jednotlivci zajišťováno spravedlivé soudní řízení, v čemž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Ústavní soud se proto

3

mohl zabývat jen ústavností postupu a rozhodování soudů. Namítaná porušení ústavnosti neshledal a musel pokládat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný.

Kromě toho musel Ústavní soud konstatovat, že ústavní stížnost byla podána ve lhůtě delší než šedesáti dnů, jak vyžaduje , o Ústavním soudu.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle a c) , o Ústavním soudu, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. října 1997 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu