Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 201/97

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.M., zastoupeného advokátkou JUDr. Y.K., t a k t o :

Návrh se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal dne 8. 6. 1997 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena téhož dne. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, čj. -55, ze dne 2. 4. 1997, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství, čj. 3990/1996-1, ze dne 11. 11. 1996. Rozhodnutím Finančního ředitelství bylo k odvolání navrhovatele změněno rozhodnutí Finančního úřadu, čj. 25678/95-3-Ste, č. 41232, ze dne 11. 12. 1995, jímž byla navrhovateli dodatečně doměřena daň z příjmu fyzických osob za rok 1993. Podle názoru navrhovatele bylo rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích porušeno jeho základní právo zakotvené v č1. 11 odst. 5 d (dále jen " "). Ústavní stížnost byla podána včas.

l

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. , vedený u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že navrhovatel podal dne 12. 12. 1996 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu, kterou se domáhal přezkoumání zákonnosti výše označeného rozhodnutí Finančního ředitelství, kterým k jeho odvolání bylo změněno rovněž výše označené rozhodnutí Finančního úřadu, jímž byla navrhovateli dodatečně doměřena daň z příjmu fyzických osob za rok 1993 ve výši 451 422 Kč tak, že mu dodatečně vyměřená daň byla snížena na částku 325 690 Kč. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřoval navrhovatel především v porušení ust. , o správě daní a poplatků, když dosud nebyl pravomocně stanoven základ daně pro přenos ztráty za zdaňovací období roku 1992 do dalších zdaňovacích období. Současně navrhovatel zpochybnil názor Finančního ředitelství o poměru, v jakém je možno odčítat ztráty. Nezákonnost rozhodnutí spatřoval navrhovatel ještě i v tom, že do jeho příjmů pro stanovení daně z příjmu fyzických osob byla zahrnuta neoprávněně částka 1 229 407 Kč, kterou správce daně považoval za příjem z pronájmu části prostoru obchodního domu v Š., obchodní společnosti B. Soud měl podle navrhovatele posoudit, zda se nejednalo o zaplacení zásob, s nimiž uvedená společnost hospodařila. Navrhovatel dále spatřoval nezákonnost napadeného rozhodnutí v tom, že finanční ředitelství v rozporu s ust. nepřihlédlo při stanovení základu daně a daně podle pomůcek ke zjištěným okolnostem, ze kterých vyplývají

výhody pro daňový subjekt, i když jím nebyly za řízení uplatněny. Dne 20. 1. 1997 navrhovatel rozšířil žalobu o požadavek, aby daňová povinnost byla vyhodnocena v návaznosti na daňové řízení u společnosti B., jejímž, je navrhovatel jednatelem. Konečně navrhovatel požadoval, aby byl do roku 1993 plně přenesen jeho výdaj na nákup zásob v roce 1992, který nebyl v roce 1992 ani 1993 uplatněn, nebo byl do roku 1993 započten tento výdaj v poměrné části.

Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal napadené

rozhodnutí Finančního ředitelství podle ust. (dále jen " ") a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V odůvodnění svého rozhodnutí se krajský soud zabýval všemi důkazy, které v řízení byly provedeny a rozebral a odůvodnil své stanovisko ke všem žalobním námitkám navrhovatele. Na základě rozsáhlého rozboru a odůvodnění proto Krajský soud v Českých Budějovicích konstatoval, že napadeným rozhodnutím Finančního ředitelství zákon porušen nebyl a žalobu rozsudkem, sp. zn. -55, ze dne 2. 4. 1997, zamítl. Současně krajský soud konstatoval, že se nezabýval důvody uplatněnými v rozšířeném podání ze dne 20. 1. 1997, protože toto rozšíření bylo uplatněno po lhůtě stanovené v

Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal navrhovatel ústavní stížnost, v níž tvrdí, že tímto rozsudkem byla porušena jeho základní práva, a to zejména stanovená v č1. 2 odst. 4 y ČR a v č1. 2 odst. 3 , , č1. 2 odst. 3 a 4, a dále v č1. 11 odst. 5 y. Dále se navrhovatel domnívá, že rozhodnutím soudu bylo porušeno i ust. y. Porušení uvedených základních práv spatřuje navrhovatel v tom, že krajský soud posoudil ustanovení zákona o správě daní a poplatků tak, že je řízením nikoli o celkové daňové povinnosti daňového subjektu za dané období, neboť se dotýká pouze daně odchylně doměřené od daňového přiznání. Pro podporu tohoto tvrzení uvádí důvody, které již byly obsaženy v žalobě proti rozhodnutí finančního ředitelství. Narušení rovnosti práv v řízení spatřoval navrhovatel v tom, že nebyly připuštěny jím navrhované důkazy, spočívající v tom, že soud by měl přihlédnout i k účetním zjištěním u obchodní společnosti B., která byla finančními orgány kontrolována současně s navrhovatelem. Navrhovatel dále uvedl, že dodatečně lze daň vyměřit jen, je-li pro to předpoklad nedodržením zákonné daňové povinnosti a má proto v rámci stanovení zákonné daňové povinnosti správně být stanoven základ daně, což se v daném případě nestalo. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhovatel žádal, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích.

3

K návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení. Z podaného vyjádření vyplývá, že přezkumný soud v daném případě vycházel ze skutečností, které byly ve správním řízení a v následném řízení před soudem řádně projednány a doloženy, v řízení postupoval a případ posoudil ve shodě s platnou právní úpravou. Krajský soud proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem ústavní stížnost zamítl.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo "dozoru" nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti může Ústavní soud zasáhnout jen tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím soudu porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10 y ČR. Protože v předmětné věci se navrhovatel dovolává právě ochrany svých základních práv, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející.

Ústavní soud si vyžádal příslušné spisové materiály, které se týkají uvedené věci a po jejich zvážení dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Navrhovatel se především dovolává ochrany svých práv obecně zakotvených v a v y (navrhovatel zřejmě nesprávně uvádí y). Ústavní soud po přezkoumání předmětné věci konstatoval, že sporná dodatečně doměřená daň z příjmu fyzických osob nevybočila z principů zakotvených v těchto ustanoveních. Jak sporná daň z příjmu, tak i postup finančních orgánů jsou upraveny zákonem a finanční orgány postupovaly v souladu se zákonem. Nelze proto v jejich postupu a v rozhodnutí, které v rámci řízení vydaly, spatřovat porušení základních práv, která uváděl navrhovatel.

Ústavní soud se dále zabýval i přezkoumáním postupu soudu při řízení o přezkoumání zákonnosti napadených správních rozhodnutí. Na základě spisového materiálu konstatoval, že soud

4

postupoval v souladu s ustanoveními . Oběma účastníkům řízení poskytl možnost v řízení vystupovat a uvádět svá tvrzení a vyjadřovat se k tvrzením druhého účastníka. Z postupu soudu nelze dovodit, že by navrhovatel byl v řízení znevýhodněn. Za porušení zásady stanovené v y nelze považovat to, že soud své rozhodnutí opřel o hodnocení předložených důkazů, z nichž vyvodil určité závěry. Ústavní soud, pokud obecný soud při hodnocení důkazů postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními , není oprávněn toto hodnocení znovu hodnotit, pokud samozřejmě soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d. Tak se v daném případě stalo a nutno dodat, že soud v uvedené věci při svém rozhodování respektoval kautely dané ustanovením . Nutno uzavřít, že ani z tohoto hlediska nelze v tomto směru považovat ústavní stížnost za opodstatněnou.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo proto Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. října 1997

JUDr.Vladimír JURKA

soudce Ústavního soudu