Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 316/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele Z.S., proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 7. 1997, sp. zn. , potvrzenému usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 7. 1997, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

Stěžovatel v ústavní stížnosti ze dne 24. 8. 1997 uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. , byl odsouzen pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří roků. V prosinci 1996 si podal žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, avšak usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 7. 1997, č.j. -17, byla jeho žádost zamítnuta, ačkoliv i ředitel věznice ve V. na základě posudků jeho propuštění doporučil.

Z usnesení Okresního soudu v Jičíně vyplývá, že soud zamítl žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, i když chování stěžovatele ve výkonu trestu je na požadované úrovni a stěžovatel má i potřebné rodinné zázemí. Soud dovodil, že počet stěžovatelových předchozích odsouzení, speciální recidiva při posledních uložených trestech

1

a skutečnost, že mu již byla opakovaně dána šance formou podmíněného propuštění, kterou již nevyužil, takže musel být nařízen výkon trestu odnětí svobody, neskýtají soudu záruku, že by odsouzený v budoucnu vedl řádný život.

Ze spisu Okresního soudu v Jičíně, sp. zn. , bylo zjištěno, že stěžovatel poslal proti citovanému usnesení okresního soudu stížnost, jež byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 7. 1997, č.j. -21, zamítnuta. Krajský soud uvedl, že podle ust. § 61 odst. 1 trestního zákona může soud odsouzeného po výkonu poloviny uloženého trestu podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se u něho očekávat, že povede v budoucnu řádný život. Všechny tyto podmínky musí být splněny současně. I když odsouzený již vykonal polovinu trestu a má dobrou pracovní morálku a chování, v dubnu a v červnu 1997 získal kázeňské odměny, nelze přehlédnout, že byl mnohokrát trestán, zejména pro majetkovou trestnou činnost, vykonal celou řadu nepodmíněných trestů odnětí svobody, z nichž byl 2x podmíněně propuštěn, ale později musel být nařízen jejich výkon. Není tedy splněna poslední podmínka nutná pro podmíněné propuštění, totiž důvodný předpoklad, že odsouzený v budoucnu povede řádný život. Proto okresní soud rozhodl správně, když žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění nevyhověl.

Stěžovatel se zamítnutím žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nesouhlasí a uvádí, že se domáhá podmíněného propuštění hlavně z toho důvodu, že má doma tři děti školního věku, manželka je na všechno sama, takže by se chtěl dál starat o svoji rodinu. Dále namítá podjatost soudů, které přihlédly k předchozím odsouzením, ač již mohl požádat o jejich zahlazení. Proto požaduje přezkoumání této věci Ústavním soudem.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel vytýká oběma soudům nesprávné posouzení věci a žádá znovu o podmíněné propuštění. Ústavní soud poukazuje v této souvislosti na svoji ustálenou judikaturu, podle níž jako zvláštní soudní orgán ochrany ústavnosti podle článku 83 y ČR není další soudní instancí a není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud jejich rozhodovací činností současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu písm. d) y ČR. Zjišťování skutkového stavu a hodnocení provedených důkazů při řešení konkrétních případů jsou proto v zásadě záležitostí

2

obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy podle y ČR. Právě tyto okolnosti však stěžovatel ve své ústavní stížnosti napadá.

Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelovo ústavní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu d porušeno nebylo.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle ust. , o Ústavním soudu, návrh odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 1997

JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj

3