Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 355/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 14. října 1997 ve věci ústavní stížnosti E.F., zastoupeného advokátem JUDr. M.H., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 1997, čj. -48, a rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 20.2. 1997, čj. -32,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel mimo jiné uvádí, že není-li v daném případě možno použít restituční zákony jako zákony odstraňující a zmírňující křivdy spáchané minulým režimem, měl by soud již demokratického státu vykládat ustanovení v demokratickém duchu a v tradicích právního státu a přirozeného práva. Napadená rozhodnutí však tak činí způsobem opačným, když restriktivním způsobem vykládají zákon v duchu, blížícím se jeho výkladu dřívější justicí, a to právě i při výkladu pojmu "stavu tísně" nebo "naléhavosti právního zájmu". Z těchto, jakož i z dalších důvodů, navrhuje proto zrušení napadených rozhodnutí.

2

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu Okresního soudu Plzeň - město, že shora uvedeným rozsudkem tohoto soudu byl zamítnut stěžovatelův návrh na určení, že darovací smlouva, kterou E.F. senior převedl na J.F. nemovitosti, ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označené, je neplatná. Okresní soud Plzeň - město zjistil, že předmětná darovací smlouva byla uzavřena dne 2. 11. 1967 za situace, kdy stěžovatelův otec byl výlučným vlastníkem darovaných nemovitostí,a dospěl k závěru, že tato smlouva splňuje všechny náležitosti platné smlouvy a že stěžovatel neprokázal právní zájem na podání určující žaloby ve smyslu ustanovení Krajský soud v Plzni, jenž napadeným rozhodnutím k odvolání stěžovatele rozsudek Okresního soudu Plzeň - město potvrdil, uvedl v důvodech svého rozhodnutí, že tíseň neznamená nedostatek svobody vůle jednající osoby, a proto s její existencí lze spojovat jen účinky vyplývající z ustanovení . V projednávané věci nebyl zjištěn nedostatek svobody vůle ve smyslu ustanovení , neboť rozhodujícím důvodem pro uzavření darovací smlouvy byla skutečnost, že stěžovatel opustil otce starého 74 let z důvodů, které jeho otec nepovažoval za závažné a z tohoto důvodu se přimknul k odpůrci, který již od konce 50. let se o něj stará. Pokud se tedy otec stěžovatele za svého života rozhodl darovat nemovitosti pouze mladšímu synovi, a to z již uvedených důvodů, šlo o svobodné rozhodnutí vlastníka disponovat se svým majetkem.

Ústavní soud vskutku zastává v souvislosti s výkladem restitučních předpisů stanoviska, na která poukazuje stěžovatel, skutková podstata projednávané věci jde však podle jeho názoru zcela stranou případů, jichž se tato stanoviska dotýkají. Daroval-li totiž stěžovatelův otec v roce 1967 svému synu, s nímž bydlel v jednom bytě, nemovitosti, o které v této věci jde, potom s přihlédnutím nejen k tomu, že v době uzavírání smlouvy byl stár již 74 let, a byl proto v určitém rozsahu odkázán na péči obdarovaného a jeho rodiny, ale také k tomu, že jako výlučný vlastník bez ohledu na stěžovatelovo vystěhování do zahraničí se svým majetkem mohl volně disponovat, a to i jiným způsobem, lze stěží vytýkat obecným soudům výklad tísně, jaký v projednávané věci zvolily. Poukazuje-li stěžovatel sám na otcovu reakci, projevenou po jeho odjezdu a uvozenou větou: "Oni odjeli, nás tu nechali, tak ten

3 -

barák dám Tobě.", potom již tento důkaz sám o sobě vypovídá o tom, že určujícím důvodem při uzavírání předmětné darovací smlouvy nebyla obava otce stěžovatele z případné konfiskace poloviny jeho majetku po jeho smrti, ale právě v řízení před obecnými soudy nepochybným způsobem zjištěné vědomí potřeby zabezpečení péče ve stáří a nemoci. Jinými slovy, stěžovatelův otec by v případě stěžovatelova odjezdu do zahraničí patrně jednal stejným způsobem bez ohledu na tehdy panující politické poměry, neboť ve skutečnosti se rozhodl orientovat se do budoucna na toho ze svých synů, jenž s ním zůstal.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry, nikterak nenasvědčující porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv ze strany obecných soudů, považuje ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 14. října 1997

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj