Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 208/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti MUDr. L.K., zastoupeného advokátkou JUDr. I.K., proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 12. 1996, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 1997, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í.

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů, jimiž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle § 223 tr. zákona, který měl spáchat tím, že dne 27. 1. 1996 kolem 11.55 hod. v R., jako řidič osobního automobilu značky Fiat 126P, nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu a povrchu vozovky, který byl pokryt sněhem, dostal smyk, v důsledku kterého vjel do levé poloviny vozovky, kde se střetl s protijedoucím osobním autem

značky Škoda 110L, přičemž spolujezdkyně v tomto vozidle, A.K., utrpěla zranění s dobou léčení od 27. 1. 1996 do 20. 3. 1996, tedy jinému z nedbalosti ublížil na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, stěžovatel s odvoláním na porušení d, y, y a konečně i y, uvádí, že jeho jednání nezakládá znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle tr. zákona a není tedy trestným činem, neboť podle tohoto ustanovení tr. zákona je trestně odpovědný ten, kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost, uloženou mu podle zákona, zatímco on porušil pouze povinnost uloženou mu v ustanovení , o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, která navíc nebyla vydána na základě zákona a v jeho mezích, ale na základě vládního

Jak vyplývá ze shora uvedeného, podstata stěžovatelovy ústavní stížnosti je založena na námitkách, týkajících se nesprávné interpretace a aplikace § 223 tr. zákona, dle kterého "kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti". Protože citované ustanovení sankcionuje ublížení na ,zdraví porušením důležité povinnosti nenormované vůbec, potom s tím důsledkem, že dle téhož ustanovení je sankcionovatelné nejen porušení povinnosti uložené zákonem, ale i normami nižší právní síly, tedy v daném případě Stěží může vedle sebe v rámci jedné skutkové podstaty totiž obstát taková interpretace,která by vycházela ze

2

sankcionovatelnosti porušení důležitých povinností, které postrádají právní podklad vůbec a nesankcionovatelnosti porušení důležitých povinností, jež mají právní základ, avšak nikoliv formou zákona. Uvedené skutečnosti jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost dle

, o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová soudce zpravodaj V Brně dne 20. 10. 1997