Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 94/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.S., zastoupeného advokátem Mgr. Z.P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 1997, č. j. -39, za účasti Krajského soudu v Brně, zastoupeného předsedou senátu JUDr. J.Š., jako účastníka řízení,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í .

Ústavnímu soudu byla dne 19. 3. 1997 doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí inspektorátu ze dne 12. 5. 1995, zn. 0-9/95. Rozhodnutím tohoto správního orgánu bylo potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu v H. ze dne 17. 2. 1995, č. 4/95, kterým nebylo ve smyslu ustanovení , o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), vyhověno návrhu stěžovatele na opravu chyby v katastrálním operátu.

l

Podstatou ústavní stížnosti je přesvědčení stěžovatele, že Krajský soud v Brně chybně vyložil pojem "jiná zřejmá nesprávnost v listinách", který vyplývá z dikce ustanovení (ve znění platném do 30. 6. 1996), když tento výklad vázal na způsob nápravy. Na základě uvedeného ustanovení stěžovatel požadoval opravu v katastrálním operátu, když zjistil, že na pozemkové parcele č. 4143/36, k. ú. L., jejímž je vlastníkem, postavili chatu manželé H., což doložil geometrickým plánem Ing. J.S. ze dne 2. 5. 1994, č. 311-94/93, kterým tak zpochybnil geometrický plán S.P. ze dne 17. 5. 1988, č. 068924-048, vyznačený v platné katastrální mapě. Stěžovatel se tak cítí být omezen omezením na svém vlastnickém právu k předmětnému pozemku, a to jednak faktem, že na něm stojí cizí stavba, a jednak tím, že katastrální úřad akceptuje nesprávný geometrický plán a následně odmítá chybu napravit podle nově vyhotoveného správného plánu. Poznamenává pak, že neformálně konkrétní pracovníci katastrálního úřadu nezpochybňují existenci jím tvrzené chyby, ale odmítají mu vyhovět s poukazem na velkou složitost a obtížnost provedení této opravy. Další námitkou je tvrzení, že soud rozhodl ve věci bez jednání. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu č. 269/1996 Sb., se zdůrazněním, že neměl možnost se osobně k věci vyjádřit a obhajovat svůj právní názor na hodnocení a výklad termínu "jiná zřejmá nesprávnost v listinách". Stěžovatel proto navrhuje, aby ústavní soud rozhodl nálezem, ve kterém vysloví, že zápisem nesprávného geometrického plánu a setrváním na tomto stavu dochází k porušování Dodatkového protokolu k úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a a 4d (dále jen "") a dále pak, že postupem příslušných správních orgánů a Krajského soudu v Brně došlo zároveň k porušení Úmluvy, , , a y a , , a y. Na základě těchto skutečností navrhuje zrušení napadeného rozsudku. Stěžovatel rovněž navrhuje, aby soudce zpravodaj rozhodl o tom, že náklady na jeho zastoupení

2

zcela zaplatí stát.

Ústavní soud si v souladu s postupem stanoveným v ustanovení

42 odst. 3 , o Ústavním soudu, vyžádal vyjádření jak od účastníka řízení, Krajského soudu v Brně, tak i od vedlejšího účastníka, inspektorátu v B.

Krajský soud v Brně, v zastoupení předsedy senátu, ve svém vyjádření ze dne 26. 3. 1997 uvedl, že soud jednal v souladu s ustanovením bez jednání, neboť se jednalo o jednoduchý případ, kdy správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu a šlo pouze o posouzení právní otázky, zda sporné zakreslení v geometrickém plánu je jinou zřejmou nesprávností vě ve smyslu ustanovení , či nikoliv. Postup soudu podle lze podle předsedy senátu považovat za zákonnou výjimku ve smyslu ustanovení y ČR. Ve svém vyjádření dále uvádí, že stěžovatel nebyl zkrácen na svém právu vyslovit a obhajovat svůj právní názor, neboť svůj výklad předmětné právní otázky uplatnil v žalobě a dalších podáních a soud z nich při svém rozhodování vycházel. Předseda senátu považuje rozhodnutí o žalobě za věcně správné a odpovídající zákonu.

Vedlejší účastník se svého postavení v řízení před Ústavním soudem podle ustanovení vzdal. K jeho obsáhlému vyjádření proto Ústavní soud ve svém rozhodování nepřihlížel.

Ústavní soud si dále jako podklad pro své rozhodnutí vyžádal spis Krajského soudu v Brně vedený pod sp. zn. , s jehož obsahem se seznámil.

Podle y je ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový je povolán pouze

3

k hodnocení ústavnosti rozhodnutí, opatření nebo jiných zásahů orgánů veřejné moci. Toto hodnocení v sobě zahrnuje několik hledisek, mezi které patří posouzení ústavnosti aplikovaných zákonů, posouzení ústavnosti interpretace a konečně dodržení procesních principů chráněných v hlavě pátéd. V dané věci představuje zásah orgánů veřejné moci napadené rozhodnutí krajského soudu, které bylo na základě výše uvedených komponentů posuzováno. Jak již bylo shora řečeno, stěžovatel se domáhal přezkoumání zákonnosti správního rozhodnutí inspektorátu, neboť je přesvědčen, že je povinností orgánu katastru nemovitostí provést příslušnou opravu katastru ve smyslu ustanovení Pokud jde o aplikaci uvedeného ustanovení, Ústavní soud zde neshledal žádné pochybení. Krajský soud dospěl ve svém rozhodnutí k závěru, že "jinou zřejmou nesprávnost v listinách" je třeba chápat jako formální pochybení, které je evidentní a nesporné, takže nesprávnost lze bez zvláštního šetření napravit, o což se v daném případě nejedná. V této souvislosti ústavní soud dodává, že podle ustanovení geometrický plán je neoddělitelnou součástí listin, podle nichž má být proveden zápis do katastru. Již z této dikce je zřejmé, že nově předložený geometrický plán, který dle vyjádření vedlejšího účastníka je postižen vadami, nemůže sám o sobě deklarovat stav, který je podle názoru stěžovatele ve skutečnosti správný. Na druhé straně ani příslušný orgán není oprávněn takový stav deklarovat, neboť zákon zcela jasně vymezuje, na základě jakých podkladů lze vést údaje katastru. Je zcela evidentní, že pokud existuje spor o správnost zakreslení chaty, může se sice jednat o zásah do vlastnického práva, ten však musí být řešen v rámci úpravy toho kterého právního vztahu k nemovitostem, a to na základě určovací žaloby. Z tohoto pohledu nelze dovodit, že závěry soudu by překročily meze ústavnosti. Jestliže stěžovatel pak namítá, že neměl před soudem možnost se veřejně vyjádřit a obhajovat svůj právní názor, lze k tomuto konstatovat, že v daném případě bylo možné použití ustanovení Stěžovateli, s ohledem na podstatu věci,

4

však nic nebrání, aby k ochraně svého vlastnického práva k předmětnému pozemku použil jiný postup a mohl tak plně realizovat svá ústavně zaručená práva garantující fair proces.

Ze všech výše uvedených důvodů soudce zpravodaj musel konstatovat, že návrh je zjevně neopodstatněný, a proto jej podle ustanovení odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nelze rozhodnout o tom, že náklady na zastoupení zcela zaplatí stát ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. 10. 1997

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj

5