Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 231/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele Z.D.V., zastoupeného JUDr. H.P.,

t a k t o

Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í.

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 25. 6. 1997 doplněným dne 31. 7. 1997.

Stěžovatel napadá rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 1997, čj. - 83, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ve věci určení, že se věci vylučují z konkurzní podstaty.

1

V odůvodnění své stížnosti stěžovatel vesměs opakuje argumentaci již uplatněnou v průběhu soudního řízení. Je přesvědčen, že tím, že krajský a vrchní soud neprovedly důkazy, které navrhoval, mu bylo upřeno právo na soudní ochranu podle a d. Dále pak uvádí, že rozhodnutím soudů v dané věci došlo k ohrožení práva vlastnit majetek a práva na jeho ochranu ve smyslu d.

Ústavní soud však není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. obchodním zákoníkem a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ( a 2, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

K tomu je třeba dodat, že základních práv a svobod zakotvuje právo každého, aby se v soudním řízení mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům ( ). V ostatních aspektech řízení - pokud jde o dokazování - pak platí obecná zásada, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem zákonem stanoveným ( a 4), resp. že soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (č1. 90 y ČR) Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí ( y

ČR).

Pokud jde o dokazování v soudním řízení,

hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny (§ 123), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů (§ 132), především však stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (§ 120). Povinností soudu je přitom řádně odůvodnit, proč navrhované důkazy provedeny nebyly.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém citovaném rozhodnutí uvádí, že z důvodů v odůvodnění již uvedených "...považuje pro rozhodnutí za dostatečné, a aniž by proto zkoumal oprávněnost dalších argumentů účastníky přednesených, aniž by vyslechl navrhované svědky k okolnostem, za jakých byla smlouva dne 29. 4. 1993 uzavírána (neboť tyto okolnosti by z hlediska posouzení aktu byly právně irelevantní) a aniž by hodnotil další ...důkazy ...žalobu zamítl." Uvedenou argumentaci Ústavní soud v daném případě považuje za dostačující. Vrchní soud v Praze se v tomto směru s rozhodnutím krajského soudu v podstatě ztotožnil a řádně odůvodnil, proč neakceptoval některé další návrhy na dokazování, zejména pokud šlo o tzv. "přenesení restitučních nároků".

Pokud jde o namítané porušení vlastnického práva podle d, je třeba konstatovat, že citované y chrání především vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, jehož povaha je sporná. Uvedenému ostatně přisvědčuje i forma použité tzv. určovací žaloby.

Jak z výše uvedeného vyplývá, Ústavní soud neshledal porušení ústavních, procesních ani jiných ústavně zaručených práv a nezbylo než návrh ústavní stížností pokládat za zjevně neopodstatněný.

Soudce proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle

3

Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 1997 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu