Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
29352.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 231/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele Z.D.V., zastoupeného JUDr. H.P.,
t a k t o
Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í.
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 25. 6. 1997 doplněným dne 31. 7. 1997.
Stěžovatel napadá rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 1997, čj. 4 Cmo 612/95 - 83, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ve věci určení, že se věci vylučují z konkurzní podstaty.
1
V odůvodnění své stížnosti stěžovatel vesměs opakuje argumentaci již uplatněnou v průběhu soudního řízení. Je přesvědčen, že tím, že krajský a vrchní soud neprovedly důkazy, které navrhoval, mu bylo upřeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d. Dále pak uvádí, že rozhodnutím soudů v dané věci došlo k ohrožení práva vlastnit majetek a práva na jeho ochranu ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobo d.
Ústavní soud však není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. obchodním zákoníkem a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
K tomu je třeba dodat, že Listina základních práv a svobo Listina základních práv a svobod zakotvuje právo každého, aby se v soudním řízení mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 ). V ostatních aspektech řízení - pokud jde o dokazování - pak platí obecná zásada, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem zákonem stanoveným (čl. 36 odst. 1 a 4), resp. že soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (č1. 90 Ústav y ČR) Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí (čl. 82 Ústav y
ČR).
Pokud jde o dokazování v soudním řízení, občanský soudní řád
hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny (§ 123), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů (§ 132), především však stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (§ 120). Povinností soudu je přitom řádně odůvodnit, proč navrhované důkazy provedeny nebyly.
Krajský soud v Hradci Králové ve svém citovaném rozhodnutí uvádí, že z důvodů v odůvodnění již uvedených "...považuje pro rozhodnutí za dostatečné, a aniž by proto zkoumal oprávněnost dalších argumentů účastníky přednesených, aniž by vyslechl navrhované svědky k okolnostem, za jakých byla smlouva dne 29. 4. 1993 uzavírána (neboť tyto okolnosti by z hlediska posouzení aktu byly právně irelevantní) a aniž by hodnotil další ...důkazy ...žalobu zamítl." Uvedenou argumentaci Ústavní soud v daném případě považuje za dostačující. Vrchní soud v Praze se v tomto směru s rozhodnutím krajského soudu v podstatě ztotožnil a řádně odůvodnil, proč neakceptoval některé další návrhy na dokazování, zejména pokud šlo o tzv. "přenesení restitučních nároků".
Pokud jde o namítané porušení vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobo d, je třeba konstatovat, že čl. 11 citované Listin y chrání především vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, jehož povaha je sporná. Uvedenému ostatně přisvědčuje i forma použité tzv. určovací žaloby.
Jak z výše uvedeného vyplývá, Ústavní soud neshledal porušení ústavních, procesních ani jiných ústavně zaručených práv a nezbylo než návrh ústavní stížností pokládat za zjevně neopodstatněný.
Soudce proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993
3
Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 1997 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu