Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 181/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele Z.D.B., zastoupeného JUDr. J.Š.,

t akt o

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í.

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 5. 5. 1997 označeným jako ústavní stížnost.

Stěžovatel napadá rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 3. 1997, sp. zn. , v části týkající se rozsahu dovolání. Domnívá se, že tím, že dotčený soud připustil dovolání k určité otázce, kterou považuje po právní stránce za rozhodnutí zásadního významu, odňal stěžovateli jako účastníku řízení možnost dovolání do otázky jiné, kterou stěžovatel považuje - na rozdíl od právní otázky soudem uvedené - za skutečně zásadního významu. Podle názoru stěžovatele tak došlo k porušení d a a 95y ČR.

1

Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením, pokud porušení práv fyzických nebo právnických osob současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10

ČR.

Článek 36 odst. 1d ústavně chrání procesní čistotu řízení, v němž o konkrétním právu má být rozhodnuto. "Stanoveným postupem" u nestranného a nezávislého soudu, resp. "zákonem stanoveným způsobem" (y ČR) je proto třeba rozumět především podmínky spravedlivého řízení tak, jak vyplývají z procesních předpisů. Podle se každý může domáhat svého práva stanoveným postupem, ovšem jak v souladu s d, tak i podle y ČR je způsob uplatňování subjektivního práva upraven zákonem. Pokud tedy nedošlo v rámci soudního řízení k porušení jiného procesního či hmotného práva chráněného shora uvedenouu,u ČR nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR, neodpovídá ústavní stížnost podmínkám , o ústavním soudu. Je-li proto procesními předpisy ponecháno odvolacímu soudu na vlastní úvaze, zda a v jakém rozsahu další opravný prostředek, tj. dovolání, připustí, jde o pravomoc zákonodárcem soudu svěřenou. I zhodnocení skutečnosti, zda jde o rozhodnutí v určitém (a nikoliv tedy v jiném) aspektu po právní stránce zásadního významu, spadá výhradně do rozhodovací sféry soudu jako nezávislého a nestranného orgánu, který na základě svého uvážení učinil vlastní závěr. Posouzení "zásadního významu" právní stránky případu je tedy věcí nezávislého soudního rozhodnutí, jež není ze strany Ústavního soudu přezkoumáváno.

Argumentaci týkající se porušení a y ČR stěžovatel blíže neupřesňuje. Zřejmě se domnívá, že soudce

2

nepostupoval podle zákona, což však nebylo prokázáno.

V daném případě nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že by byly porušeny ústavní principy zakotvené především v hlavě pátéd a návrh ústavní stížnosti stěžovatele je třeba považovat za zjevně neopodstatněný.

Soudce proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle , o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 1997 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu

r

3