Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 359/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 22.9. 1997 ve věci ústavní stížnosti O.K., zastoupeného JUDr. J.M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.10. 1996, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností nedoloženou však rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ), se stěžovatel domáhá v prvé řadě zrušení ustanovení dílu třetího - nadepsaného Celní delikty a obsahujícího paragrafy 298 - 304, a druhořadě zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 1996, sp. zn. . Citovaným rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zrušení dvou rozhodnutí C.ú. v O., ze dne 23.11. 1995, č.j. 9769/95/A, o uložení pokuty ve výši 100 000,- Kč a rozhodnutí z téhož dne, č.j. 9769/95/B, kterým byla rovněž uložena pokuta za celní delikt ve výši 100 000,- Kč.

Pokuty byly uloženy stěžovateli za celní delikt spočívající v tom, že při překročení státní hranice se Slovenskou republikou bylo u něho nalezeno zboží, které nebylo přihlášeno k celnímu řízení.

1

Stěžovatel v řízení připustil, že zboží uniklo celní kontrole, nikoli však jeho zaviněním, nýbrž zaviněním jiných osob. Sám, že se nedopustil žádného jednání, kterým by vědomě porušil předpisy o oběhu zboží. Již v této žalobě podané krajskému soudu upozornil, že si je vědom existence instituce celního deliktu, ale tento celní delikt považuje za protiústavní.

Porušení ústavního principu rovnosti všech občanů spatřuje stěžovatel v tom, že celní zákon diferencuje porušení celních předpisů na celní přestupek a celní delikt. Dovozuje, že když celní přestupek vyžaduje zaviněné jednání ( i nedbalostní a opomenutí), princip celního deliktu umožňuje postihnout podnikatele i za nezaviněné jednání, dokonce i za stav, který zavinil celní orgán. Institut celního deliktu vylučuje jakoukoli možnost liberalizace, a proto došlo podle jeho názoru i k porušení d. V postupu Krajského soudu v Ostravě spatřuje dále porušení y d.

Ústavní soud v prvé řadě neshledal protiústavnost v námitce spočívající v tom, že je protiústavní, protože nesplňuje požadavky , citovaný paragraf uvádí obsahové náležitosti žaloby, tedy povinnosti uložené žalobci.

V době podání ústavní stížnosti byl Ústavní soud informován, že se připravuje novelizace celního zákona. Tato novelizace je obsažena v s účinností od 1.7. 1997, kterou doznal závazných změn i v návaznosti na téhož zákona, který" ovšem nebyl zrušen. Ústavní stížnost směřuje proti znění celního zákona, který v době projednávané ústavním soudem není již zcela identický se zněním v době podání ústavní stížnosti. Namítaná problematika, spočívající v principu objektivní odpovědnosti některých deliktů, však nebyla novelou dotčena, tento princip byl novelou rozšířen.

Nelze vytýkat v platném znění neústavnost proto, že některé z deliktů subsumuje pod objektivní odpovědnost. Tento zákon v celním řízení musí

2

obsahovat u některých deliktů odpovědnost za výsledek, neboť převážná část celního řízení je soustředěna do krátkých prohlídek a kontrol v celním prostoru a určující je tu charakter vykonávané činnosti.

Princip objektivní odpovědnosti je upraven v oblasti správních deliktů řadou dalších zákonů. O protiústavnosti tohoto principu by se mohlo jednat pouze u trestných činů dle trestního zákona, což ovšem není předmětem tohoto řízení.Není proto protiústavní ani celý díl třetí - Celní delikty v platném znění, obsahující definici deliktu,

sankce a ustanovení o místní příslušnosti. Jeho odstraněním by ztratil zákon účinnou ochranu proti hospodářské kriminalitě a tím i ochranu zájmů společnosti.

Proto bylo nutno ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst.1 písm. c) jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 22.9. 1997

3