Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 168/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti J.P., směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. , ze dne 15. 4. 1997, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 27. 9. 1996,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud ČR obdržel dne 16. 5. 1997 podání stěžovatele, které nemá náležitosti požadované pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, označené jako "odvolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 4. 1997", jímž se tento odvolává proti uvedenému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. Rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 27. 9. 1996, který zrušil přezkoumávané rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, č. 390 318 401, ze dne 1. 6. 1994, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o plný invalidní důchod z důvodu nesplnění podmínek ustanovení , neboť stěžovatel nebyl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod. Krajský soud v Ostravě současně vrátil věc k dalšímu řízení České správě sociálního zabezpečení s tím, aby tato vycházela z té skutečnosti, že stěžovatel od 1. 4. 1994 splňuje podmínky plné invalidity podle ustanovení Ve svém odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě stěžovatel namítal, že podmínky plné invalidity splňuje již od roku 1975 a invalidita byla příčinou toho, že od doby přiznání částečného invalidního důchodu v roce 1975 nemohl nastoupit žádné zaměstnání. Vrchní soud v Olomouci však konstatoval, že soud I. stupně vycházel při svém rozhodnutí především z odborných lékařských posudků, posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, které vydaly své posudky v řádném složení a na základě studia a vyhodnocení veškeré dostupné zdravotní dokumentace stěžovatele. Uvedl, že nemá pochybnosti o správnosti, úplnosti a přesvědčivosti závěrů uvedených posudkových komisí, a že ani v průběhu odvolacího řízení nevyšlo najevo, že by stěžovatel trpěl konkrétním zdravotním postižením, které by nebylo posudkovými komisemi zhodnoceno. Proto rozsudek jako věcně správný potvrdil.

2

V ústavní stížnosti stěžovatel vyjadřuje svůj nesouhlas s rozsudkem vrchního soudu formou odvolání se k Ústavnímu soudu. Domnívá se, že Vrchní soud v Olomouci neměl splněny předpoklady pro vydání rozsudku, neboť lékařské posudky obou posudkových komisí byly neúplné a líni nepravdivé. Uvedly soud v omyl tím, že vypustily podstatné a rozhodující skutečnosti o jeho úrazu z roku 1973 a zdravotních následcích tohoto úrazu. V důsledku neodpovídajícího léčení se dále zhoršil jeho zdravotní stav poškozený již střelným zraněním z května 1945 s následnou vysokou amputací levé nohy. Stěžovatel považuje svůj nárok na plný invalidní důchod již od roku 1975 za prokazatelný a obrací se proto na Ústavní soud, aby byla napravena křivda ještě z totalitní éry, neboť o plný invalidní důchod žádal již několikrát,

a přesto mu nebyl přiznán.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. . Pravomoci, v jejichž rámci může Ústavní soud rozhodovat, jsou založeny v y ČR a dále vymezeny , o Ústavním soudu. Těmito právními předpisy je ústavní soud vázán i v řízení o ústavních stížnostech. Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, neplní funkci třetí instance v systému obecných soudů za předpokladu, že tyto postupují ve shodě se zásadami stanovenými v hlavě páté d, není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti a není ani vrcholem jejich soustavy. Nenáleží mu vykonávat ve vztahu k obecným soudům přezkumnou pravomoc a nepřísluší mu proto posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, proti němuž byla podána ústavní stížnost. V ústavní stížnosti stěžovatel opakuje důvody, obsažené v předchozích dvou podaných opravných prostředcích, a i ústavní stížnost chápe a označuje jako další odvolání. Smyslem řízení o ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod, kdy stěžovatel již vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel však ve svém podání nenamítá dotčení svého ústavně zaručeného základního práva tak, jak to vyžaduje ustanovení , a ani Ústavní soud neshledal nic, co by nasvědčovalo tomu, že byly porušeny ústavněprávní principy, zakotvené zejména v hlavě páté d. Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení, které v přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového zabezpečení zákon svěřuje posudkovým komisím Ministerstva práce a sociálních věcí ( ). V posuzovaném případě obecné soudy vycházely ve svých rozhodnutích z lékařských posudků vyhotovených dvěma rozdílnými zákonem určenými posudkovými komisemi a Ústavní soud nemá důvod obsah těchto posudků zpochybňovat.

Po celkovém posouzení je třeba považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou, a proto jako taková musela být Ústavním soudem podle odmítnuta, aniž by soud stěžovatele dále vyzýval k odstranění formálních vad jeho podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. září 1997 JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj

;