Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 236/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J.S. a F.S., zastoupených advokátem JUDr. E.K., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, mimo ústní jednání dne 23. 9. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, o níž není zřejmé, zda byla podána včas ( ), brojí stěžovatelé především proti usnesení Nejvyššího soudu ČR (ze dne 22. dubna 1997, sp. zn. ) a posléze i proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. ) a tvrdí, že těmito rozhodnutími obecné soudy jako orgány veřejné moci porušily jejich ústavně zaručené základní právo plynoucí z d; porušení tohoto práva spatřují v tom, že Nejvyšší soud ČR, který napadeným rozhodnutím zastavil řízení stran podaného dovolání do rozsudku odvolacího soudu (, ), odmítl (pro nedostatek funkční příslušnosti) jejich opravný prostředek meritorně projednat a že odvolací soud k odvolacímu jednání předvolal "pouze jejich právního zástupce" a tak je zbavil možnosti před soudem

1

"osobně jednat"; navrhli proto, aby ústavní soud svým nálezem obě vpředu označená rozhodnutí zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Výtka adresovaná krajskému soudu co do předvolání k jednání, v němž bylo rozhodnuto o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu, neobstojí již vzhledem k tomu, že má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost (tedy i uvědomění o nařízeném jednání) pouze tomuto zástupci ( al. 1 ); je proto vždy věcí zástupce, aby zastupovaného, nejde-li o případ, kdy zastoupený jako účastník řízení má osobně v řízení něco vykonat ( al. 2 ), sám znovu vyrozuměl.

Obdobně lichá je i námitka stěžovatelů pokud směřuje vůči postupu Nejvyššího soudu ČR; dovolání jako opravný prostředek proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu je co do jeho přípustnosti ve správních věcech upraveno způsobem dostatečně zřejmým z odůvodnění napadeného rozhodnutí, k němuž ani z ústavněprávního hlediska pod aspekty posuzované věci není co podstatného dodat; i když současná úprava soudního přezkumu těchto rozhodnutí ne zcela odpovídá soudnímu přezkumu v plné jurisdikci, nelze po obecných soudech kteréhokoli stupně vyžadovat, aby ve své jurisdikci nerespektovaly současnou zákonnou úpravu řízení a - ve smyslu tvrzení ústavní stížnosti - rozhodovaly mimo procesní rámec z ní plynoucí jiným způsobem než očividně nepřípustnou cestou dovolání.

Z takto vyložených důvodů proto nezbylo než pokládat posuzovanou ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou, a jako o takové o ní rozhodnout odmítavým výrokem [ ], když zjevnost její neopodstatněnosti je dána povahou samotných důvodů, jak vpředu byly vyloženy.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 23. 9. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu

2