Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 107/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L.Š., zastoupené advokátem JUDr. Z.D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 1996, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 24. 9. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění

Ústavní stížností podanou Ústavnímu soudu ČR dne 27. 3. 1997, která by jinak splňovala formální náležitosti stanovené zákonem (§ , 72 odst. 2 ), brojí stěžovatelka proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 1996, sp. zn. , jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 7. 1996, čj. -15, a tvrdí, že tímto rozhodnutím krajský soud jako orgán veřejné moci zasáhl do jejího ústavně zaručeného práva podle úst. a č1. 36 odst. 1 d, a to tím, že potvrdil usnesení Městského soudu v Brně, jímž bylo zastaveno řízeno o jejím návrhu, aniž bylo obecnými soudy ve věci meritorně rozhodnuto, a to "pouze" z důvodů nezaplacení vyměřeného soudního poplatku,

1

resp. zaplacení soudního poplatku v jiné výši (v menší částce), než soudem I. stupně byl vyměřen.

V dalším pak stěžovatelka tvrdí, že soudy obou stupňů při svém rozhodování nevzaly na vědomí její částečné zpětvzetí návrhu označené jako "změna č. 2 petitu", jímž svůj žalobní návrh upravila tak, aby nebyla zavázána k úhradě soudního poplatku, jak byl soudem I. stupně vyměřen, ale pouze k té jeho výši, kterou po provedených úpravách petitu skutečně soudu uhradila.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve svých rozhodnutích (např.

, rozhodnutí č. 5, a

, rozhodnutí č. 28 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1., C. H. Beck, Praha 1994) vyložil, za jakých podmínek se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů obecných. Zásadám v judikatuře Ústavního soudu již dříve vyloženým však ústavní stížnost stěžovatelky očividně nevyhovuje a pouhé její tvrzení, že obecný soud porušil d a y ČR nemůže naplnit zákonné znaky zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod, jak tyto jsou zaručeny ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR; obdobně ani právní závěry přednesené v ústavní stížnosti nemohou obstát, neboť Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat postup obecných soudů při vyměřování soudních poplatků ( , v platném znění), pokud takovýto postup obecného soudu nevybočuje z mezí jeho rozhodovacího oprávnění a nejedná-li se o zvláště závažné porušení zákona a u zaručených práv a svobod účastníka řízení. Ostatně v této části se Ústavní soud se závěry obecných soudů stran určení poplatkové povinnosti účastníka řízení, jak byly blíže rozvedeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí, plně ztotožňuje, a na ně jako zcela správné a zákonu odpovídající proto odkazuje.

Z uvedeného důvodu je tedy ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, přičemž zjevná neopodstatněnost [§ 43 odst. 1

2

písm. c) ] plyne jak z povahy vyložených důvodů, tak i z ustálené judikatury Ústavního soudu ČR, jak byla o ní zmínka.

Nezbylo proto než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 24. 9. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu