Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 161/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu navrhovatelky A.H., zastoupené advokátkou JUDr. Z.J., proti rozhodnutí místopředsedy vlády a ministra zemědělství Ing. J.L. o rozkladu, ze dne 12. 2. 1997, č.j. 423/97-1000, t akt o :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 13. 5. 1997 se na Ústavní soud obrátila včas podanou ústavní stížností A.H., zastoupená advokátkou JUDr. Z.J., proti rozhodnutí místopředsedy vlády a ministra zemědělství Ing. J.L. o rozkladu, ze dne 12. 2. 1997, č.j. 423/97-1000. Navrhovatelka byla řádně zastoupena na základě plné moci. Na základě toho mohl Ústavní soud přezkoumat, zda jsou dány podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.

Ústavní stížností je napadeno rozhodnutí o rozkladu, které vydal ministr zemědělství. Toto rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 12. 2. 1997, č.j. 423/971000, je součástí probíhajícího řízení o restitučním sporu mezi navrhovatelkou a povinnou osobou - ZD Ž. V rámci tohoto řízení bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem zrušeno rozhodnutí Okresního úřadu T. - Okresního pozemkového úřadu ze dne 12. 2. 1996,. č. j. PÚ/233/96/Ben, a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 15. 5. 1996, sp. zn. , současně pozemkovému úřadu uložil opatřit si před rozhodnutím ve věci rozhodnutí příslušného ústředního orgánu státní správy o tom, zdá se jedná o nemovitosti, na které se vztahuje , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.

Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad - rozhodlo dne 29. 10. 1996, pod č.j. 2686/96-3152, že na sporné nemovitosti se výše uvedený zákon nevztahuje. Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka rozklad, který byl rozhodnutím ministra zemědělství zamítnut. V tom spatřuje navrhovatelka porušení svých základních práv zakotvených v a d. Podle názoru navrhovatelky k tomu došlo proto, že věc nebyla podle §

59 odst. 1 přezkoumána v celém rozsahu, nýbrž bylo rozhodováno pouze o charakteru předmětných pozemků, nikoli o řešení vlastnických vztahů. S tím souvisí i její námitka, že neměla možnost vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.

Podle názoru Ústavního soudu je v tomto konkrétním případě rozhodující pro přípustnost návrhu posouzení povahy rozhodnutí ústředních orgánů státní správy podle Toto rozhodnutí není konečným rozhodnutím restitučního sporu, nýbrž rozhodnutím o předběžné otázce, konkrétně o tom, zda se na spornou nemovitost vztahuje a zda je tudíž dána příslušnost orgánů, které mají rozhodovat podle tohoto zákona. Ústavní soud se může takovými otázkami zabývat pouze za splnění podmínek stanovených , o ústavním soudu. Ústavní stížnost je institutem subsidíární povahy. Může nastoupit pouze tehdy, když jsou již vyčerpány všechny ostatní zákonné prostředky poskytnuté k ochraně práv stěžovatele.

V konkrétním případě bude o věci rozhodováno pozemkovým úřadem a jeho rozhodnutí může být přezkoumáno krajským soudem. Zde může stěžovatelka uplatnit své stanovisko k celé věcí. Přezkum rozhodnutí správních orgánů předběžné povahy je sice vyloučen, podle ustanovení , jde však o výluku v rámci samostatného řízení. Tím není vyloučen soudní přezkum rozhodnutí správního orgánu, které se případně o takové rozhodnutí předběžné povahy opíralo. Pokud by ústavní soud rozhodl, jak stěžovatelka navrhuje, vstoupil by předem nejen do rozhodnutí pozemkového úřadu, nýbrž i krajského soudu, čímž by narušil ústavně zaručenou (y ČR) nezávislost jeho rozhodování. Stejně tak by překročilo své oprávnění Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad, kdyby věc posuzovalo v plném rozsahu a nerozhodovalo jen ve smyslu ustanovení a rovněž ministr zemědělství při rozhodování o rozkladu proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu. K vlastnímu rozhodnutí je příslušný pouze Okresní úřad T. - Okresní pozemkový úřad. Výše uvedeným ústředním orgánům proto nelze vytýkat, že se nezabývaly námitkami stěžovatelky, které se týkají vlastního rozhodování Okresního úřadu T. - Okresního pozemkového úřadu. K tornu je příslušný následně až Krajský soud v Ústí nad Labem.

Na tomto základě posoudil ústavní soud přípustnost ústavní stížnosti. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Toto ustanovení je základem ustálené judikatury Ústavního soudu, podle které je funkcionálně "soudní orgán ochrany ústavnosti" podle y ČR. Nemůže proto vstupovat do probíhajícího řízení a tím předurčovat jeho výsledek dříve, než jsou pro to splněny podmínky.

Smyslem tohoto ustanovení je zajistit, aby ústavní soud řešil jen takové situace, ve kterých již byly vyčerpány všechny ostatní možnosti ochrany základních práv a svobod. Rozhodnutí o předmětném rozkladu je sice pravomocné, je však (jako např.. rozhodnutí krajského soudu, kterým se věc vrací pozemkovému úřadu k dalšímu projednání) jen součástí probíhajícího řízení.

Podle , o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jeli podaný návrh nepřípustný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci

zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout, aniž se blíže zabýval opodstatněností ústavní stížnosti.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 1997 Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu