Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 71/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J.D., zastoupeného advokátem JUDr. K.B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 1996, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 19. 12. 1996, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 25. 9. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním, označeným jako ústavní stížnost proti rozhodnutím - usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 1996 (sp. zn. ) a ze dne 19. 12. 1996 (sp. zn. ), které bylo doručeno Ústavnímu soudu dne 28. 2. 1997 (dle podacího razítka poštovního úřadu bylo podáno k poštovní přepravě dne 27. 2. 1997), domáhá se stěžovatel zrušení shora uvedených rozhodnutí krajského soudu s odůvodněním, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo zakotvené v d. Porušení citovaného článku d pak stěžovatel spatřuje v tom, že byl dne 28. 5. 1996 v 10.30 hod. zadržen pro podezření ze spáchání trestného činu dle ust. , 2 tr. z. ve spolupachatelství podle tr. z., následně byl dne 29. 5. 1996 v 00.15 hod. zadržen jako obviněný podle ust. tr. ř. a žádost o podání návrhu na vzetí do vazby Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 3 byla doručena vyšetřovatelem téhož dne ve 12.35 hod., tj. 2.05 hod. po uplynutí 24 hodinové lhůty od okamžiku omezení osobní svobody stěžovatele a posléze též v tom, že Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl o jeho vzetí do

1

vazby až po 28 hodinách a 40 minutách od okamžiku jeho zadržení. Nadto pak stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdí, že k porušení citovaného článku d došlo i tím, že Krajský soud v Brně zamítl jeho žádost o propuštění z vazby dne 28. 11. 1996 a dne 19. 12. 1996 rozhodl o prodloužení lhůty trvání vazby do 29. 5. 1997. V závěru své ústavní stížnosti pak stěžovatel navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.

Ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené zákonem [ ].

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti ( ). V posuzované ústavní stížnosti je třeba námitce stěžovatele o porušení d uvést, že pokud by porušení citovaného článku d bylo vůbec prokázáno, zcela jednoznačně a nepochybně by toto porušení bylo založeno rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 5. 1996, kterým bylo rozhodnuto o omezení osobní svobody stěžovatele. Počátek běhu lhůty, ve které lze ústavní stížnost podat, proto nelze vztáhnout až k právní moci rozhodnutí, kterým je případně rozhodováno o dalším trvání omezení osobní svobody, nebo kterým je rozhodováno o zamítnutí žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu a která stěžovatel svou ústavní stížností napadá. Proti rozhodnutí obecného soudu, kterým bylo rozhodnuto o omezení osobní svobody stěžovatele však stěžovatel ve stanovené lhůtě ústavní stížnost nepodal a navíc je ústavní stížnost podána i po stanovené lhůtě proti rozhodnutí, která stěžovatel označil ve své ústavní stížnosti, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti nepočíná běžet až doručením napadeného rozhodnutí, jak se stěžovatel nesprávně domnívá, ale již samotným vyhlášením tohoto rozhodnutí [ust. tr. ř.].

Protože stěžovatel podal ústavní stížnost opožděně, nezbylo než o ní rozhodnout, jak ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( zák, č. ).

V Brně dne 25. 9. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR.