Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 197/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K.U., zastoupeného advokátkou JUDr. I.J., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 11. 2. 1997, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 25. 9. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která však vykazovala formální vady a nesplňovala zákonem požadované náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem ( ), brojí stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 11. 2. 1997, sp. zn. , kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 9. 1995, sp. zn. , jímž bylo stěžovateli vyhověno v části uplatněného nároku a v další části byl jeho návrh zamítnut s odůvodněním, že obecné soudy nesprávně posoudily právní stav jeho věci a rozhodly v rozporu se zákonem a tím "i poškodily a omezily jeho základní právo, právo vlastníka na úhradu za nájem půdy".

1

V další části své ústavní stížnosti pak stěžovatel polemizuje s právními závěry, ke kterým obecné soudy ve svých rozhodnutích dospěly, aniž by však tato polemika byla s to vnésti do posuzované materie nové (především ústavně právní) aspekty.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů obecných, a proto postačuje stěžovatele odkázat na již ustálenou a běžně přístupnou judikaturu Ústavního soudu (viz Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1 až 5) a stačí jen stručně připomenout, že Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti stojí mimo soustavu obecných soudů ( úst. ) a je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže tyto soudy nepostupují v souladu s d, zejména pak s obsahem hlavy páté, a svým postupem porušují zásady spravedlivého procesu. Respektují-li obecné soudy ve své jurisdikční činnosti jak podmínky dané procesními předpisy (v posuzované věci podmínky ), tak kautely plynoucí z ústavního pořádku České republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat a hodnotit jimi provedená hodnocení důkazů; pouhá skutečnost, že obecné soudy nevyhověly v plném rozsahu uplatněnému nároku, nemůže být sama o sobě důvodem pro přezkoumání rozhodnutí obecných soudů z ústavních hledisek.

V této souvislosti považuje Ústavní soud za nezbytné připomenout, že ani samotná ústavní stížnost stěžovatele nesplňovala formální náležitosti, neboť zejména předložená plná moc právního zástupce stěžovatele nesplňovala náležitosti plné moci pro zastupování v řízení před Ústavním soudem ( ); vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla shledána zjevně neopodstatněnou, nejevilo se účelné vésti stěžovatele k odstranění vad plné moci.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a zjevná neopodstatněnost plyne jak z povahy důvodů uvedených stěžovatelem v ústavní stížnosti, v níž se jedná o pouhou polemiku s právními závěry krajského soudu, tak z ustálené judikatury Ústavního soudu, na niž bylo odkázáno.

111. ÚS 197/97

Nezbylo proto než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je patrno [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 25. 9. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR