Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 128/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J.S., zastoupeného advokátem Mgr. L.P., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 12. 1996, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 25. 9. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním ze dne 15. 4. 1997, označeným jako "ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 4. 12. 1996", domáhá se stěžovatel zrušení napadeného rozsudku s odůvodněním, že tímto rozsudkem bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, a to základního práva zaručeného , 2, 4 a a 4 d ve spojení s y ČR. Zásah do svých ústavně zaručených práv a svobod pak stěžovatel spatřuje v tom, že napadeným rozsudkem byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Plzni - město ze dne 25. 6. 1996, sp. zn. , kterým bylo v části výroku rozhodnuto o povinnosti žalovaných vyklidit byt, který byl předmětem sporu, a to do 15 dnů od zajištění přiměřeného bytu náhradního. Stěžovatel zejména ve výroku, jímž obecné soudy zavázaly odpůrce vyklidit byt po zajištění náhradního bytu, spatřuje porušení citovaných ustanovení d,

1

neboť se domnívá, že soudy nepřiměřeným způsobem nad rámec stanovený zákonem (§ 711, § 712 obč. zák.) umožnily odpůrci, a to až do doby zajištění náhradního bytu, nadále užívat byt ve vlastnictví stěžovatele, aniž by pro to byl přiměřený právní důvod.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak z obsahu ústavní stížnosti, tak z předložených kopií napadeného rozhodnutí jakož i rozhodnutí soudu I. stupně je patrno, že ústavní stížnost stěžovatele je opřena o důvody totožné s těmi, které byly uplatněny v rámci původního odvolacího řízení, a s nimiž se obecné soudy v rámci své rozhodovací pravomoci zcela a dostatečně vypořádaly ( ). Ústavní stížnost stěžovatele je tak založena na pouhé polemice s právními závěry obecných soudů.

Ústavní soud v této souvislosti odkazuje na svou již ustálenou judikaturu, ve které vyložil (např. rozhodnutí č. 5 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek l., C. H. Beck Praha, 1994), za jakých podmínek se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně kdy shledává svoji pravomoc hodnotit hodnocení důkazů prováděných obecnými soudy v řízení před těmito. Zásadám v judikatuře Ústavního soudu již vyloženým však ústavní stížnost stěžovatele nevyhovuje, a pouhá obecná polemika s právními závěry soudů obecných, zejména soudu odvolacího, jehož rozhodnutí je ústavní stížností napadáno, nemůže naplnit zákonné znaky zásahu orgánu veřejné mocí do základních práv a svobod stěžovatele tak, jak jsou tyto zaručeny ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Ústavní stížnost stěžovatele je tudíž zjevně neopodstatněná [ ], když tato zjevná neopodstatněnost plyne jak z povahy důvodů, které stěžovatel ve své ústavní stížnosti opakuje, tak a především z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno a jak je tato obecně publikována a přístupná.

Nezbylo proto než o podání ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [ ), neboť nebylo shledáno v rozhodnutí obecných soudů porušení, resp. zásah těchto do zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 25. 9. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR