Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 301/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 15. září 1997 ve věci ústavní stížnosti ing. P.Ď., zastoupeného advokátem JUDr. A.K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 1997, čj. -71,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 11. 1996, čj. -48, ukládající žalovanému zaplatit stěžovateli jako náhradu za ztížení společenského uplatnění částku Kč 15 000,-, změněn tak, že se žaloba zamítá, stěžovatel uvádí, že postupem Městského soudu v Praze došlo k porušení jeho základního práva na řádný soudní proces, zakotveného v článku 36 odst. 1 d a článku 90 y ČR. Pravidla pro hodnocení důkazů stanoví sice ustanovení tak, že tak soud činí podle své úvahy, to se však nemůže týkat znaleckého posudku z hlediska jeho správnosti v oboru; pro který byl znalec ustanoven. Případné pochybnosti může v takovém případě soud

2

odstranit pouze žádostí na znalce o bližší vysvětlení, případně ustanovením dalšího znalce. Z uvedených důvodů navrhuje proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze dospěl v napadeném rozsudku k závěru o nesplnění podmínek pro přiznání náhrady za ztížení společenského uplatnění podle mimo jiné s přihlédnutím k tomu, že stresové situace, kterým stěžovatel v souvislosti s nevyplácením mzdy byl vystaven, měly pouze krátkodobý charakter a nedošlo jimi k poškození stěžovatelova zdraví trvalé povahy. Tento závěr Městského soudu v Praze má oporu i v posudku znalkyně MUDr. J.K., v jehož závěru je výslovně uvedeno, že působením tísnivých situací nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů na psychiku stěžovatele nevznikly v projednávané věci žádné trvalé následky. Městský soud poukazuje v této souvislosti na ustanovení , o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého odškodnění za ztížení společenského uplatnění nenáleží za poškození přechodného rázu, které vede jen k dočasnému ztížení společenského uplatnění. Tento závěr městského soudu je také v souladu s konstantní soudní judikaturou, podle které je třeba v takovém případě naplnit požadavek časového trvání v důsledku poškození zdraví, což znamená, že nestačí, jde-li o následky přechodné povahy.

Z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82 y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( ). Jestliže soud při svém rozhodování respektuje, jak se v posuzované věci stalo, podmínky dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecným soudem.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 15. září 1997

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj