Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 83/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele S.d.a., zastoupeného advokátem JUDr. P.H., proti "rozhodnutí" Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 8. 1. 1997, č.j. 7980/96-100, podané spolu s návrhem na zrušení ustanovení článku I, bod 1., 5., 6. a 7. , kterou se mění a doplňuje , o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích,

takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

1

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 6. 3. 1997 domáhá zrušení "rozhodnutí" (ve skutečnosti dopisu) Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 8. 1. 1997, č.j. 7980/96100, kterým tento orgán vyřídil jeho stížnost ze dne 6. 12. 1996 na Ministerstvo dopravy a spojů ČR pro nedovolené omezení hospodářské soutěže, jehož se prý toto ministerstvo dopouští tím, že , kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva dopravy č. , o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích, stanoví odlišné technické podmínky pro stejný druh zboží a tak nepřímo určuje ceny a zvýhodňuje určitou skupinu podnikatelů. Stěžovatel sice označil citovaný dopis za "rozhodnutí" Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, nicméně však v ústavní stížnosti napadl po formální stránce jeho postup v tom směru, že tento Úřad nerozhodl o stížnosti ze dne 6. 12. 1996 formou určenou s možností opravných prostředků proti rozhodnutí, které by bylo ve správním řízení vydáno.

Stěžovatel dále v ústavní stížnosti uvedl, že výrobci vozidel zabezpečili u svých výrobků splnění náročných technických podmínek plynoucích ze , o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích, a prováděcí Z těchto právních předpisů vyplývá, že od konkrétního data (1. 10. 1996, resp. 1. 1. 1997) budou pro schvalování všech druhů silničních vozidel poprvé uváděných do provozu v České republice (tedy vozidel nových i ojetých) platit pro některé systémy vozidel (brzdový systém, emise škodlivin ve výfukových plynech a hluk) nové technické požadavky. sice připustila pro ojetá vozidla určité úlevy (jedná se o výjimky dle a 3 ), nikoli však v těch částech, kde to svým výslovně zakazuje. Navrhovatel se proto

domnívá, že v záhlaví uvedená překračuje meze v těch ustanoveních, v nichž tento zákon žádné výjimky nepřipouští. Vydáním prý došlo k vytvoření různých podmínek "pro jeden správní akt" - jímž je první přihlášení silničního vozidla do provozu v ČR - čímž byly zároveň vytvořeny výrobcům vozidel nestejné podmínky pro uplatnění jejich produktů na domácím trhu administrativním zásahem orgánů veřejné moci. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže "chápe trh nového a použitého (popř. repasovaného) zboží jako různé relevantní trhy" a z tohoto pohledu nepovažuje předmětná ustanovení za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže. Tímto postupem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže byla podle názoru stěžovatele hrubě porušena základní práva stěžovatele stanovená v článku 26 odst. 1 a 2d (dále jen "").

Stěžovatel spolu s ústavní stížností podal i návrh na zrušení ustanovení čl. I, bod 1., 5., 6. a 7. , kterou se mění a doplňuje , o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích. Již ve vlastní ústavní stížnosti poukázal na to, že Ministerstvo dopravy nebylo zmocněno k vydání rozdílných technických podmínek, jedněch pro nová a jiných pro ojetá vozidla, nebot' uvádí pouze jednu kategorii - silniční vozidlo.

Ústavní soud si k ústavní stížnosti navrhovatele vyžádal vyjádření předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Předseda tohoto úřadu sdělil, že stěžovatel se mylně domnívá, že o jeho stížnosti ze dne 6. 12. 1996 (obsahující žádost o zahájení správního řízení proti Ministerstvu dopravy a spojů ČR pro nedovolené omezení hospodářské soutěže a vydání předběžného opatření, kterým by Úřad pro ochranu hospodářské soutěže asistoval vyhlášku č.

, kterou se mění a doplňuje ) měl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vydat rozhodnutí dle , o ochraně hospodářské soutěže, ve znění a O předmětné stížnosti prý nemohlo být rozhodnuto formou rozhodnutí z těchto důvodů:

1) šlo o stížnost ve smyslu Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících,

2) Ministerstvo dopravy a spojů není soutěžitelem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně hospodářské soutěže a nelze proto proti němu vést správní řízení,

3) Úřad pro ochranu hospodářské soutěže může vydávat na základě ust. § 11 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně hospodářské soutěže rozhodnutí o tom, zda určité jednání má povahu zneužití monopolního nebo dominantního postavení soutěžitele ve smyslu ust. cit. zákona pouze v závěru správního řízení. Vzhledem k tomu, že dle cit. zákona je pojem účastníka řízení definován jinak, úžeji než v ust. , nelze stěžovatele považovat za účastníka řízení a jeho stížnost a návrh na zahájení - správního řízení za návrh ve smyslu ust. .

Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dále sdělil, že je vyloučeno, aby tento úřad asistoval jakýkoli právní předpis. Působnost úřadu v oblasti legislativy spočívá pouze v jeho účasti na legislativním procesu. Z těchto všech důvodů považuje ústavní stížnost za neoprávněnou a navrhuje její zamítnutí.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda dopis Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 8. 1. 1997, č j. 7980/96-100, označený stěžovatelem jako "rozhodnutí", lze vůbec považovat za rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu ust. , o Ústavním soudu.

Z obsahu spisu je patrno, že stěžovatel podal dne 6. 12. 1996 u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže stížnost na Ministerstvo dopravy a spojů ČR pro nedovolené omezování hospodářské soutěže, kterého se prý toto ministerstvo dopouští tím, že

Sb. stanoví odlišné technické podmínky pro stejný druh zboží a tak nepřímo určuje ceny a " zvýhodňuje určitou skupinu podnikatelů. Současně stěžovatel požádal o neprodlené zahájení řízení v této věci a o vydání předběžného opatření, kterým bude asistována až do ukončení řízení. Toto podání stěžovatele vyřídil předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dopisem ze dne 8. 1. 1997, v němž vysvětlil, jak byl zpracováván návrh novely , za jakých okolností by se mohl Úřad touto problematikou zabývat a proč nepovažuje za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže.

Z obsahu spisu je tedy zřejmé, že citovaný dopis Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 8. 1. 1997, č.j. 7980/96-100, který stěžovatel napadá, nelze považovat za "rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah veřejné moci", proti němuž by bylo možné s úspěchem podat ústavní stížnost. Nejde totiž o zásah, který se týkal konkrétní právní věci stěžovatele. Ostatně Ústavní soud již v jiné věci dovodil, že ústavní stížnost může být podána jen tehdy, tvrdí-li fyzická nebo právnická osoba, že její chráněné právo či svoboda bylo porušeno individuálním aktem aplikace práva, nikoli právním aktem normativním (Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 2, vydání 1., Praha, C. H. Beck, P1. ÚS 17/93, um. č. 2). Jestliže tedy stěžovatel ústavní stížností nenapadl konkrétní zásah orgánu veřejné moci, nýbrž toliko vysvětlující dopis předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (v podstatě vyjadřující názor na ), lze dovodit, že v souzené věci je ústavní stížnost návrhem, k jehož projednání Ústavní soud příslušný není.

Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost

odmítl [, ].

Poněvadž byla ústavní stížnost odmítnuta, nemůže Ústavní soud projednávat ani spolu s ní podaný návrh na zrušení části , který - se zřetelem na ustanovení - sdílí právní osudy odmítnuté ústavní stížnosti jako její akcesorium. Věcnému vyřízení návrhu na zrušení napadených částí mimo rámec ustanovení brání ustanovení cit. zákona, v němž jsou zakotveny subjekty oprávněné podat návrh na zrušení jiného právního předpisu než je zákon. Mezi těmito subjekty stěžovatel uveden není, takže návrh na zrušení napadeného předpisu by bylo nutno odmítnout, neboť by byl podán někým zjevně neoprávněným [ust. cit. zákona.].

Toliko pro úplnost Ústavní soud uvádí, že stěžovatel napadl postup Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže i potud, že Úřad o jeho stížnosti nerozhodl ve správním řízení podle , čímž mu znemožnil využít podání řádného opravného prostředku. V této věci by bylo nutno zvážit, zda by vůbec mohlo být vedeno správní řízení podle , o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění, kde by účastníky řízení byl stěžovatel na straně jedné a Ministerstvo dopravy a spojů ČR - vůči němuž se stěžovatel domáhal zahájení řízení - na straně druhé. Zákon o ochraně hospodářské soutěže vymezuje rozsah své působnosti v ust. , podle něhož se vztahuje na fyzické a právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen "soutěžitelé"). Podle ust. cit. zákona je účastníkem řízení soutěžitel, o jehož právech nebo povinnostech stanovených zákonem má být v řízení rozhodnuto. Tím, že Ministerstvo dopravy a spojů ČR - tedy státní orgán - vydalo napadenou vyhlášku, se

přirozeně nestalo účastníkem hospodářské soutěže, takže nemůže být považováno za

soutěžitele ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. a) cit. zákona. Z této zákonné úpravy tedy vyplývá, že pro správní řízení podle zákona na ochranu hospodářské soutěže nebyly v souzené věci zákonné podmínky splněny, takže i v tomto směru je stěžovatelova námitka bezpředmětná.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 1997

JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj