Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 334/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti M.H., zastoupeného advokátem JUDr. V.S., proti usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 22. 10. 1996, a usnesení Okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. , ze dne 8. 9. 1996,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud ČR obdržel dne 4. 12. 1996 ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 22. 10. 1996, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí soudce Okresního soudu Plzeň - město sp. zn. , ze dne 8. 9. 1996. Tímto rozhodnutím byla prodloužena lhůta trvání vazby stěžovatele do 29. 12. 1996, tedy o tři měsíce. Stěžovatel je toho názoru, že výše uvedenými usneseními bylo dotčeno jeho ústavně zaručené základní právo obsažené v článku 38d (dále jen ""). Uvedený článeky, stejně jako ustanovení 5 7 odst. 2 , o soudech a soudcích, stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. V oblasti trestního soudnictví pak je tento ústavní princip promítnut v § 26 trestního řádu, který stanoví, že k provádění úkonů v přípravném řízení je příslušným okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh, a takto příslušný soud je příslušný k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení. Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením soudce Okresního soudu v Karlových Varech, stížností napadené usnesení o prodloužení trvání vazby však v tomto přípravném řízení s dosud neskončeným vyšetřováním vydal Okresní soud Plzeň - město, který stěžovatel s odkazem na výše uvedená zákonná ustanovení považuje za místně nepříslušný. Jeho rozhodnutí napadl stěžovatel stížností, která však byla Krajským soudem v Plzni jako soudem

2

odvolacím zamítnuta. Navrhovatel spatřuje ve stížností napadených rozhodnutích porušení svého ústavně zaručeného základního práva na zákonného soudce, jemuž byl takto nezákonně oddat, a navrhuje proto jejich zrušení Ústavním soudem.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a připojil spis K.ú.v. v P., Policie ČR, sp. zn. ČVS: KVV 27/22-96. Krajský soud v Plzni ve svém písemném vyjádření především konstatoval, že stížností napadené usnesení krajského soudu se nijak nezabývalo otázkou příslušnosti soudu, který rozhodoval o prodloužení lhůty trvání vazby, a to z důvodu, že stížnost stěžovatele proti rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-městu, sp. zn. Ni. J171/96, ze dne 8. 9. 1996, nepříslušnost soudu nenamítala a byla zaměřena ke zcela jiným otázkám. Tato stěžovatelova námitka se objevila až ve stížnosti stěžovatele proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. , ze dne 17. 12. 1996, kterým byla prodloužena lhůta trvání vazby stěžovatele do 25. 1. 1997, a Krajský soud v Plzni se s touto námitkou vypořádal ve svém usnesení, sp.zn. , ze dne 23. 1. 1997, jímž rozhodl o této stěžovatelově stížnosti, a na které v plném rozsahu odkazuje.

Z připojeného spisu K.ú.v., Ústavní soud zjistil, že v posuzovaném případě byla příslušnost okresního soudu založena návrhem okresního státního zástupce v K.V., na uvalení vazby, čj. 3 Zt 127/96, s navazujícím vzetím stěžovatele do vazby soudkyní Okresního soudu v Karlových Varech díle 30. 1. 1996, sp. zn. . Usnesením vyšetřovatele K.ú.v. však bylo podle § 20 odst. 1 trestního řádu dne 21. 6. 1996 rozhodnuto o spojení trestní věci obviněných M.U., M.H. a A.D., vedené vyšetřovatelem OÚV K., pod dvěma spisovými značkami, ČVS: OVV-176/96 a ČVS: OVV-339/96, s trestní věcí obviněných ppor. R.Z., npor. J.K. a ppor. R.Ch., vedenou K.ú.v. v P., pod sp. zn. ČVS: KVV-27/22-96, ke společnému řízení s tím, že věc bude nadále vyšetřována vyšetřovatelem K.ú.v. v P., pod sp. zn. ČVS: KVV-27/22-96. Ke spojení věcí došlo z důvodu vzájemné spojitosti a provázanosti trestné činnosti všech výše uvedených obviněných. Proti tomuto usnesení o spojení věcí ke společnému řízení byla přípustná stížnost oprávněných osob, jichž se usnesení přímo dotýkalo. Stížnost uplatněná obviněným K. však byla usnesením KSZ v P., sp. zn. 2 KZv 29/96, ze dne 24. 7. 1996, zamítnuta jako nedůvodná, neboť byly dány důvody ke společnému řízení. Po spojení trestních věcí ke společnému řízení byl dozor nad předmětným přípravným řízením vykonáván KSZ, a to podle ustanovení vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. , U jednacím řádu SZ, které stanoví, že krajský státní zástupce vykonává dozor nad přípravným řízením konaným vyšetřovateli policie činnými u k.ú.v. a jemu na roveň postavených úřadů a nad policejními orgány v obvodu své působnosti. Krajský státní zástupce, který pak následně podal návrh na prodloužení lhůty trvání vazby, tak učinil u toho okresního soudu, v jehož obvodě má své sídlo, tj. u Okresního soudu Plzeň - město. Jde tedy o případ, který má na mysli ustanovení § 26 trestního řádu ve svém druhém odstavci, podle něhož je příslušným okresním soudem soud podle předchozího prvního odstavce, tj. soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce Činného mimo obvod tohoto soudu. Článek 38 odst. 1y stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by v daném případě rozhodoval soud věcně a místně nepříslušný, nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatele, že stížností napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného základního práva na zákonného soudce. Ústavní soud současně konstatoval, že stěžovatel se s námitkou nepříslušnosti soudu obrátil na ústavní soud, aniž by ji předtím uplatnil ve své stížnosti proti usnesení soudce Okresního soudu Plzeň - město. Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 1997

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj