Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 210/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele JUDr. Z.M., zastoupeného advokátem JUDr. Z.H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 1996, sp. zn. 23 o 80/96, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a J.P., jako vedlejší účastnice, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V ústavní stížnosti, mající předepsané náležitosti , o Ústavním soudu, stěžovatel namítá, že napadeným rozsudkem v záhlaví identifikovaným bylo porušeno jeho základní právo uvedené v , d (dále jen " "), a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění Protokolu č. 3, 5 a 8 (dále jen "Úmluva"), a dále, že došlo k porušení y, neboť městský soud při svém rozhodování o neplatnosti

II. úS 210/96

kupní smlouvy, uzavřené mezi stěžovatelem a paní J.P. - vedlejší účastnicí, týkající se v ústavní stížnosti blíže určených nemovitostí, zcela opomněl hodnotit u ze dne 23. 8. 1991, nadepsanou plná moc, obsahující jak zmocnění paní M.K., aby v zastoupení J.P. prodala předmětné nemovitosti JUDr. Z.M., tak i výslovnou akceptaci této plné moci paní M.K., přičemž podpis J.P. - vedlejší účastnice - byl ověřen ověřovací doložkou státního notářství. Dále stěžovatel uvedl, že jakýkoliv údajný rozpor mezi vůlí J.P. projevenou na ě a týkající se omylu v osobě a její skutečnou vůlí, by mohl být pouze důvodem pro odstoupení od dohody o plné moci, nikoliv pro neplatnost právního úkonu.

Městský soud v Praze jako účastník řízení odmítl, že by opomněl hodnotit u ze dne 23. 8. 1991 a naopak zdůraznil, že podkladem pro jeho rozhodnutí o odvolání bylo právě hodnocení této y, s tím, že naopak stěžovatel ve své ústavní stížnosti opomněl, o co v řízení šlo, totiž že výsledky dokazování bezpečně potvrdily, že kupní smlouva byla uzavřena někým, kdo k tomu zmocnění neměl, a navíc že tato měla vadu spočívající v tom, že neosvědčovala právní vztah, ke kterému by muselo dojit, aby mohla mít právní relevanci.

Stěžovatel se dále vyjádřil ke stanovisku Městského soudu v Praze, v němž v podstatě zdůraznil neudržitelnost názoru městského soudu, kterým vylučuje, aby jedna a tatáž byla jednak smlouvou a současně osvědčením o vzniku této smlouvy, neboť důsledně setrvává na stanovisku, že smlouva musí být nejprve uzavřena ústně, a teprve poté se osvědčí i písemně.

2

Vedlejší účastnice J.P., ačkoliv jí byl návrh řádně doručen oproti podpisu s výzvou k vyjádření, se k návrhu nevyjádřila a stejně tak se ani nevzdala svého práva být vedlejším účastníkem.

Ústavní soud jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR) vzhledem k tvrzenému porušení základních práv a svobod stěžovatelkou, tak jak předpokládá , ve spojení s písm. d) y ČR, přezkoumal ústavní stížnost stěžovatelky spolu s připojeným spisem Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. , a dospěl k závěru, že podstatou sporu v řízení před obecnými soudy není v daném případě to, zda jedna a tatáž , tj. ze dne 23. 8. 1991, je nejen smlouvou o zastoupení, ale též i osvědčením o právu zastupovat, tedy plnou mocí, ale to, že obecné soudy na základě poměrně rozsáhlého dokazování obsahem spisu bývalého Státního notářství, sp. zn. RI 386/91, jehož součástí je taktéž ze dne 23. 8. 1991, dále obsahem spisu, sp. zn. , bývalého Státního notářství, opisem z knihy ověřovaných podpisů bývalého Státního notářství, výslechem účastníků a svědkyně K., vzaly za prokázáno, že přes existenci plné moci, resp. y ze dne 23. 8. 1991, jež pouze osvědčuje (nikoliv dokazuje) vznik smlouvy o zastoupení, k uzavření této smlouvy nedošlo, v důsledku čehož šlo o úkon, který nezakládá pro účastníky práva a povinnosti. Řečeno jinak, z provedených důkazů obecný soud zjistil nedostatek smlouvy o zastoupení mezi M.K. a vedlejší účastnicí J.P., a to s tím důsledkem, že M.K. byla tzv. nezmocněným jednatelem, jehož úkonem by byla vedlejší účastnice J.P. vázána jen v případě, že by takový úkon, tj. kupní smlouvu, aprobovala (srov. , ve

znění do 31. 12. 1991), k čemuž však prokazatelně nedošlo, což stěžovatel ani sám netvrdí, a navíc opak plyne z předmětné žaloby, sepsané už 12. 9. 1991. Z důvodů shora uvedených a vzhledem k tomu, že z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. , nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo porušení pravidel upravených v a 132 , upravujících průběh dokazování a hodnocení důkazů, nedošlo proto ani k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu y a Úmluvy, stejně tak jako nemohlo dojít ani k porušení zásady vázanosti soudu zákonem ve smyslu y. Za této situace ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení , odmítnout.

Jinými slovy, jestliže obecné soudy v dané věci respektovaly ustanovení a 132 , není Ústavní soud vzhledem k ústavnímu principu nezávislosti soudů zakotvenému v y oprávněn do jejich činnosti zasahovat.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová soudce zpravodaj

V Brně dne 16. 9. 1997